Absolutní dress code má Karel Gott či Schwarzenberg

ceslavjarosdsc_6650final

Česlav Jaroš je sekáč. Již v dobách (ne)dávné totality se na vlastní pěst zabýval oděvním designem jako součástí image (kdo v Čechách tohle slovo někdy kolem roku 1986 vůbec znal) firem a společností, aby pak pod vlastní značkou oblékl Československé a České aerolinie, eventy jako summit NATO, navrhl oblečení pro Ministerstvo zahraničí, Policii ČR a mnohé další. Jeden by řekl, že musí být ve svém věku otráven z českého prostředí, on je však ve svém živlu a plně angažován – během rozhovoru stačí vyřídit pár rozhovorů s klienty, domluvit se se studentkami na projektech a zkouškách, sníst oběd, odběhnout do ředitelny VOŠ oděvního návrhářství v Praze, pořešit cosi ohledně bývalé studentky, přinést ukázat katalog luxusních látek pro pánské obleky i kalendář prací svých studentů. A pak že český muž není hravý.

Jak se od revoluce posunula úroveň odívání českých mužů?

Muži odhodili šusťákové bundy a igelitky, šli do kravat, začali nosit pláště, kožené tašky. Kolem 2005 se odívání rozdělilo na dva směry – jeden směr je outdoorový, to vidíte na ulici chataře, ti lidé jedou na chatu nebo z chaty, což je příšerný trend, degradace všeho. Pak je skupina lidí, kteří dnes vzhledu věnují extrémní péči. Oni třeba speciálně řeší i holiče, doplňky, ručně šité košile s monogramy atd. Mně se to líbí, ale není to běžný chlap.

Jaký je běžný chlap?

Čechům není geneticky dané se dobře oblékat, máme jiné talenty, k tomu byl vývoj násilně přerušen totalitou, která trvala 40 let. Italové, Španělé, Francouzi se nikdy neumí obléknout špatně. Ital si nevezme sportovní boty jindy než na sport. To není otázka financí.

Kde a jak by se mohl český muž inspirovat?

Ať jede do Florencie na Pitti Immagine Uomo nasát styl a atmosféru. Jenže on si to stejně nekoupí, nebude v tom v Čechách chodit. Češi jsou ustrašení, bojácní, nejsou hraví. Čech je pohodlný, nechce vyčuhovat, chce něco, co je blízko. Ta Itálie je daleko, to už je jinej chlap.

Nešvary Čechů?

Outdoor, nesprávná délka kalhot, nízká péče o oděv, jedny boty. Muž by měl mít pět párů základních plus jedny lakové boty ke smokingu. Tragická košile je žlutá, béžová vypadá zapraně, špinavě. Bílé ponožky může muž nosit, jen když jde na tenis nebo když je Michael Jackson. Prohřeškem je, když při jednání někomu kouká holá noha. Čech má rád pohodu a univerzálnost.

Co by měl mít muž jako základ formální módy?

Jeden tmavý společenský dvouřadový oblek, asi tři na běžné nošení, např. vlna s polyesterem z důvodu mačkavosti, pak tři separátní saka. Blejzr, chinos, pak pláště trenčkotového typu, camel plášť a nějaký společenský tmavý delší s kašmírem. Dobré boty, například z Barker na Příkopě. Nejsou ručně šité, ale jsou to kvalitní lepené rámové boty. Smoking je také základním vybavením chlapa.

Jak vnímáte mizivé dodržování etikety v Česku?

To je v podstatě trestné, lidé si neváží sami sebe. Tady už ani nejde o oděv. Všechno má nějaká pravidla hry, pokud je poruším, je to degradace mezilidských vztahů a neúcta k sobě samému. Můj děda byl státní zaměstnanec pod penzí a měl jeden oblek. V neděli, když šel na procházku, měl vždy kožené ručně šité boty, vyžehlený oblek, bílou košili, klobouk a hůl. Takhle mu to bylo dané, je to součástí etiky, dává to té události důležitost. Muž tím ukazuje, že si váží lidí. Ve Vídni na ples v Opeře vás prostě nepustí bez fraku. Já bych nepustil nikoho bez patřičného oblečení do opery, divadla atd. Ať je tam tedy půjčovna oblečení.

Kde nakoupit ležérnější pánskou konfekci?

Zajímavá značka vzhledem k poměru kvalita/cena je Massimo Dutti, většinou je to šité ve Španělsku, spíše casual.

A tip pro muže, který se chce zorientovat?

Konfekční obleky a dražší konfekci na lepší úrovni třeba u některých značek ve Van Graaf. Další úrovní jsou měřenkové konfekce – Brioni, Zegna nebo Corneliani. Pak jsou zakázkové obleky, které jsou šité ručně, tím se zabývám já. Ale to je jiná liga.

Tipy na zajímavé obchody s luxusní pánskou módou?

Loro Piana je klasika postavená na úžasném materiálu, Corneliani, který je velmi trendový, má škálu od formálního po sportovní.

Nadčasové kousky?

Levi’s 501 se nemění, dobré košile, blejzr je tutový, můžu ho nosit ke všemu, pulovr s kašmírem, Burberry trenčkot, dvouřadový kabát s kašmírem v barvě camel, antracit barva obleku je korektní, absolutní barva je tmavě modrá, navy blue, bílá košile, košile by měly být bavlněné a kvalitní kožené pásky.

Který známý muž Česka je dobře oblečený?

Absolutní dress code má například Karel Gott, Jiří Bartoška nebo Karel Schwarzenberg, ten to má dané geneticky. On kolem sebe nikdy neviděl špatně oblečené chlapy, jeho tatínek i dědeček se zcela určitě dobře oblékali.

Tip na stylové doplňky?

Ideálním doplňkem jsou třeba hodinky Cartier nebo Mont Blanc z levnějších. Brýle Persol. Taška je důležitá, nemusí být značková. Koupil bych si tašku na dovolené tam, kde kůže má tradici. Já jsem si kupoval všechny tašky ve Florencii. Hodinky nejlépe klasické automaty se švýcarským strojkem, Patek Philippe, Tag Heuer Monaco s modrým ciferníkem si lze vzít k čemukoli.

Co může kazit styl?

Mám klienta, je mu šedesát, má mladou manželku, poradila mu takový kreativní outfit, nesedí to k němu. Nemám příliš rád manželky svých klientů, většinou jsou těžký soupeř.

Další problémy českého mužského odívání?

Nejsou krejčí, u nás jsou v podstatě čtyři salony – my, Richter, Hartl, Hlaváček, a to je asi tak všechno. Máme dělníky, je jim 50 a více, ono se teprve po deseti letech dá říci, že to člověk umí. Po nás to skončí, není tu učební obor, škola, nejsou lidi. Nelze brát vážně obleky ušité za noc „horkou jehlou“ v Asii. A potom, zastavil se vývoj materiálů. Za posledních deset let odpadli tradiční čeští výrobci, my jsme vyráběli vlněné materiály, manšestry a jiné, byli jsme špička, jediné, co se vyvíjí, jsou technické tkaniny, ale ty s módou nemají nic společného. Oblek na zakázku musí být ze stoprocentně přírodního materiálu.

Kde byste se oblékl vy, kdybyste byl normální chlap?

Samozřejmě v zakázkovém krejčovství, přinejhorším v konceptu shop in shop, kde je standardní kvalita. Koupil bych si tam kašmírové svetry a bílé košile.

Jak přesvědčíte Čecha k něčemu kreativnějšímu?

Oblečení je divadelní převlek, kostým, člověk oblečením vyjadřuje sám sebe, svoji roli. Mám třeba konzervativního klienta, vzal jsem si tedy sako na sebe a věděl jsem, že ho bude chtít také, že ho do toho dostanu. Mám ho přečteného, hraju s ním takovou hru. S lidmi musíte pracovat, zákazník na to musí přijít sám, látku musíte nastavit před něj, ne moc daleko – tam on nedoběhne.

Česlav Jaroš

V letech 1977–1983 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, speciální ateliér oděvního výtvarnictví u prof. Z. Bauerové. Věnoval se oděvnímu designu, přednášel a byl vedoucím výtvarníkem na Vyšší odborné škole oděvního návrhářství v Praze 7. Od roku 1987 se zabývá návrhy individuálních pánských oděvů, zpracovaných tradiční formou zakázkové ruční práce pro stálou klientelu – v Salonu Letná.

Text: Kateřina Müllerová, Foto: Alexander Dobrovodský