Básnička není báseň

Montblanc_Great Characters_Walt Disney_190917_MB_EG5_Disney_Post2_01

V roce 2018 startovala s velkou fanfárou česká „intelektuální sociální síť“ Poetizer. Měla být méně triviální než Facebook, skromnější než Instagram a umělečtější než Twitter. Místo toho, aby tam lidé sdíleli fotky svého jídla, svých koček nebo svých těl v plavkách, tam měli lidé psát básně. Místo toho, aby se podíleli o své naštvané politické názory, měli se podílet o své poetické pocity. Velice rychle se však ukázalo, že když něco otevřete široké veřejnosti, tak žumpa nebude nikdy daleko. A není nic horšího než lidi, kteří si o sobě myslí, že jsou básníci. A tak se Poetizer stal velice rychle důkazem toho, že si zakladatelé od uživatelů přáli básně, ale národ chce básničky. I na Poetizeru můžete texty ostatních lajkovat a my se tedy můžeme podívat, co se lidem doopravdy líbí.

Texty, které dnes na Poetizeru najdeme, se dají rozdělit zhruba to třech kategorií. První jsou básně, jaké jsme všichni psali v pubertě do svých deníků. Ty deníky jsme pak spálili a dnes jsme rádi, že naše adolescentní hovadiny nikdo nemůže číst. V době sociálních médií ale autoři na Poetizeru toto štěstí nemají. A tak příšerné básně jako

Proč
je v slzách tolik ticha
a v té spoustě slov
žádná odpověď
 

budou uživatele pronásledovat celý život. Tento pseudopoetický shit je mezi uživateli Poetizer nesmírně oblíbený. Obzvlášť teď v době Koronaviru se tam hemží verše o samotě a nevěřili byste tomu, kolik slov se rýmuje se slovem rouška

Druhá kategorie jsou básně, o kterých si autoři (a ano, jsou to skoro jistě chlapi) myslí, že jsou lechtivě-erotické. Ve skutečnosti se jedná o pubertální nebo postpubertální vulgarity. Třeba:

Vymrsknul, prsknul bych na tebe rýmu
Zrmskal, ztrestal bych tvojí díru.
Hryzat do hrušky bez výhružky
Kreolínem vlhčit klín Karolíny
.   

Třetí, podle mě nejdůležitější kategorie, jsou lidové básničky. Ty frčej obzvlášť na české verzi Poetizeru, kde lidová tvořivost řádí a plodí klenoty jako

Dal bych si na ex
pěkný Gruppensex
Jen aby furt stál
Já to udýchal

Nebo ještě banálnější básnička s názvem Pivo:

Lampy svítí do noci
V dáli štěká pes
Číšník je mou pomocí
Dnes jsem jich měl šest
“.

Zakladatelé Poetizeru měli určitě dobré úmysly, když investovali čas a peníze do rozjezdu jejich nápadu. Neměli tam ale pustit obyčejný lidi. Protože lid nechce básně. Lid chce básničky.  

Text Jan Rakušan
(Básně převzaté z aplikace Poetizer)