(cestování) Vydejte se spolu s Monikou Nedvědovou do Černobylu

main

Po stopách černobylské katastrofy se nevydává jen televizní stanice HBO, jež letos v květnu uvedla stejnojmenný seriál popisující průběh havárie, její důsledky i řešení, ale také řada turistů, kteří každoročně přijíždějí poznat oblast „na vlastní kůži“. Jednou z těch, kdo Čechy a Slováky bere do zóny, je Monika Nedvědová, zakladatelka Černobyl tour.

Jak jsi se dostala k téhle práci?

Byl to vlastně momentální nápad jednoho z mých ukrajinských průvodců. Původně jsem si u něho zařizovala tour pro sebe a své přátele. Celou akci od počátku až do konce. Když se mnou pak šel jako doprovod a viděl, jak naši skupinu vedu, řekl mi: založ firmu a prováděj turisty, tvůj způsob myšlení ohledně Černobylu je totiž úplně jiný než všech lidí, kteří sem jezdí. Tenkrát to bylo takové nakopnutí, protože samotné, když jsem byla v Černobylu poprvé jako turistka s jednou z agentur mi jejich způsob nevyhovoval. A od něj mě to prostě potěšilo. V zóně pracuje od roku 1996 jako vědec a později jako průvodce, je to taková živoucí encyklopedie zóny. Proto jsem do toho šla.

Co tě na něm vlastně tolik fascinuje?

Bude to asi znít zvláštně, ale ta atmosféra. Poprvé jsem se vydala do zóny v jednom těžkém životním období a změnilo mě to od základů. Pokud tam jedeš se strachem a pokorou musí se tě to dotknout. Moje tour jsou určené hlavně pro turisty, kteří jsou tomu otevření a jsou schopni si tyto věci uvědomit. Je to memento obrovského životního zmaru a já považuji za své poslání šířit ho dál. Miluji i místní obyvatele, prostě mám pocit, že oni mají ještě pořád ty dobré životní hodnoty. Že tam, přes všechnu tu hrůzu, je svět ještě v pořádku.

Kolik aktivních účastníků jaderné katastrofy dnes žije v oblasti ukrajinského Černobylu?

Pokud aktivními účastníky myslíš likvidátory, tak tam žijí tři. Jinak tam žije zhruba 80 obyvatel, pokud počítáme opravdu ty, co zde žijí trvale, a ne zaměstnance ve speciálním režimu. Většina samoselů (tak se říká původním obyvatelům černobylské zóny) ale měla v rodině někoho kdo havárii likvidoval.

Proč se od roku 2011 už nesmějí navštěvovat budovy v Černobylu?

Protože je mnoho z nich v dezolátním stavu. Třicet tři let na ně působí příroda a povětrnostní vlivy. Jak praskne střecha a začne tam zatýkat, je to v háji. V zimě voda zmrzne, budova popraská, narušuje se statika. Téměř ze všech střech a mnoha balkónů dnes rostou stromy. Příroda si prostě bere zpět, co jí lidé vzali.

Není pobyt v okolí Černobylu pro turisty nebezpečný?

Není. Radiační pozadí na většině míst je na přírodních hodnotách. Povědomí o něm je ale mezi většinou lidí opravdu malé, a tak vznikají různé emoce. Nicméně, zóna je sledována a kontrolována mezinárodní organizací, pobyt je tam za dodržení nastavených podmínek povolen a zóna je při jejich dodržování zcela bezpečná. Turisté sem proudí již 23 let, kdyby se za ty roky objevil jediný turista s nemocí, která by mohla mít spojitost se zářením okamžitě by oblast uzavřeli.

Proč bys našim čtenářům doporučila návštěvu Černobylu?

Když to řeknu hodně extrémně, já bych tam lidi posílala povinně. Každý by měl vědět a na vlastní kůži zažít co způsobí špatné zacházení s atomem. My všichni totiž přispíváme k tomu, že máme jaderné elektrárny a že se rozšiřuje jejich výstavba. Teď to asi mnoho lidí popře, ale koukej, rozsvítíš a jsi prostě zapojený. I u nás jde 40 % veškeré elektrické energie z jaderné elektrárny. Myslím, že je důležité, aby každý člověk minimálně o Černobylu věděl, tak jako víme o prvním pádu letadla, o první potopené lodi, o první válce, prostě o všem, co nás má poučit a posunout dál.

Jak probíhá prohlídka Černobylu pod tvým vedením?

Velice organizovaně. Ne opravdu, jsme tím vyhlášení. Máme to domyšlené od A do Z. Začíná to tím, že před tour zakládáme hromadný chat, kde já jako průvodce a turisti máme prostor. Já pro sdělování podstatných informací před akcí, což mi ulehčuje práci, protože to mají všichni naráz a turisté mě mají prakticky 24 hodin k dispozici pro případ jakýchkoli dotazů. Dalším pozitivem toho je fakt, že ve chvíli, kdy se sejdeme na letišti se v podstatě známe a atmosféra je uvolněná, žádné rozpaky, ani obavy. Přesně víme, co od koho máme čekat. Takže odjíždíme jako skupina známých. Po příletu už na nás čeká auto, proběhne prohlídka Kyjeva, pak odjezd na ubytování, které máme v podstatě na hranici zóny. Večer sedíme, popíjíme a povídáme si o Černobylu. Pak probíhá samotná několikadenní tour, která se přes den nese v duchu předem domluveného programu, večer zase v přátelském duchu, a tak to jde po celou dobu. Turistům pomůžu s nákupem letenek, se vším, co potřebují. A tak prostě jen přijdou na místo srazu a odjedou s pocitem, že vše mají zařízené a o vše bude postaráno.

Které místo v zóně ti nejvíce vyrazilo dech a proč?

Je velmi těžké odpovědět. Protože prvotně mi vyrazil dech každý metr té oblasti, to, jak je obrovská. Dnes se velmi ráda vracím do vesniček k samoselům. Oni žijí reálný život na tom místě. Vždy je to neuvěřitelně silné setkání, vždy je v něčem jiné.

Co by se podle tebe mohlo na místě ještě zlepšit?

Mně osobně vadí masivní turismus. Myslím, že by se to mělo redukovat, zakázat vjezd velkým autobusům a ponechat pouze dodávky, případně minibusy. Chtělo by to trochu více služeb pro turisty, odpadkové koše, toalety… Taky bych uvítala větší volnost, abychom se mohli více méně volně pohybovat s turisty po zóně, prostě zrušila bych všechny ty nesmyslné zákazy, které nás svazují a vedou ke zbytečným nelegálním vstupům do zóny. Věcí, které by se daly a měli změnit je hodně, ale jsou to spíše interní záležitosti, které se netýkají přímo turistů, ale nás jako pracovníků.

Co opravdu nerada vidíš, když se v zóně děje?

Jednoznačně když se v zóně krade! Mnoho turistů cestujících prostřednictvím jiných agentur má potřebu si odvést něco jako suvenýr, tu kousek skla, tu kamínek, tu noviny a podobně. Jasně, je to jen drobnost, ale představ si 70 tisíc lidí ročně a každý si vezme nějakou tu upomínku, nic tam nezůstane. Navíc si vůbec neuvědomují, že vynášejí kontaminovanou věc, která prostě může být nebezpečná. Nejsmutnější na tom je, že nekradou jen turisté, ale mnohdy i průvodci agentur, takže v podstatě lidé, kteří by měli šířit poslání a zónu chránit. To už vždycky vidím opravdu rudě. Také mi hodně vadí zlí stalkeři, tedy lidé vstupující do zóny nelegálně. Vše, na co přijdou zničí, zakládají požáry a podobně. Obecně mi velmi vadí neúcta k tomu místu a je v celku jedno, jestli je ze stran turistů, stalkerů, nebo nás průvodců a pracovníků.

Jakou budoucnost na místě odhaduješ za 10 let?

Pokud se nezmění přístup administrace zóny, vlády, pracovníků ale i turistů tak velmi smutně. Většina budov se zřítí, poslední stopy lidských životů budou vyrabovány. Nezůstane nikdo a nic. I když teď to vypadá, že si to uvědomil sám prezident Ukrajiny a vešli v platnost změny a další jsou v průběhu příštího roku plánovány. Takže ještě máme naději.

Jsi známá tím, že bojuješ proti lžím, jak tedy získáváš informace a jak ověřuješ jejich pravdivost?

Původně jsem získávala informace z veřejných zdrojů, videí na internetu, článků, knih a podobně. Sestavila jsem si z toho nějakou osu, a pak zjistila, že je to ve své podstatě všechno blbě. Dnes čerpám informace ze zdrojů, které si sama získávám, ať už to jsou odtajněné materiály KGB nebo přepisy kazet s výpovědí Legasova a podobně. Každou informaci 10x ověřuji. V podstatě to znamená, že se zeptám deseti přímých účastníků té dané akce, pokud mi nezávisle na sobě deset z nich řekne, že to tak bylo, pak je pro mě informace pravdivá, pokud se ale třeba výpovědi dvou z nich diametrálně liší, pak považuji informaci za nepodloženou.

Snažím se říkat turistům fakta, která jsou prostě pravdivá a ověřená. Pochopitelně je mnoho věcí, které o nehodě nevíme a už nikdy s jistotou vědět nebudeme. Pak používám nejpravděpodobnější verzi té situace, ale vždy upozorňuji na to, že je to jen pravděpodobné, ne faktické. Je pravda, že jsem v tom asi hrozná, ale prostě mi to vadí, lžou nebo říkají nepravdy všichni: od průvodců, po novináře, kteří za to nemohou, protože přebírají informace od podle nich kompetentních osob. Jenže často nesdělují fakta, jen úhel pohledu. Proto všichni, já i moji průvodci, kteří jsou opravdu ti nejzkušenější v zóně používají stejnou metodu ověřování informací a jejich interpretací.