(fighter) Jiří Denisa Procházka: Je čas boje!

Snímek obrazovky 2019-04-22 v 21.36.48

Současná jednička smíšených bojových sportů Jiří Denisa Procházka včera v odpoledních hodinách v japonské Jokohamě zdolala soupeře King Mo Lawala nádherným K.O. a vybojovala pás v prestižní organizaci Rizin FF do 93 kg. Přečtěte si rozhovor, který pro jarní Fashion bibli pro muže časopisu ForMEN vedl s Procházkou Ondřej Němec.

„Japonsko je kolébkou bojových umění. Proto to oni tak umí sledovat,“ říká Jiří „Denisa“ Procházka, který pravidelně zápasí v organizaci Rizin. V zemi vycházejícího slunce se stává uctívaným hrdinou. 

Pokořený soupeř, desetitisíce nadšeně tleskajících diváků a uprostřed kolbiště Jiří „Denisa“ Procházka s českou vlajkou přes ramena. Přesně takový obrázek mohli vidět fanoušci bojových sportů už několikrát. Bijec a patriot z Moravy je vprestižní japonské organizaci Rizin mimořádně úspěšný. 

 

Snímek obrazovky 2019-04-22 v 21.37.26

Vítězství si vždycky užije. „Je to řev, no!“ směje se Procházka. Publikum je podle něj v Japonsku zcela unikátní. Poznají-li, že se zápasníkovi povedla taktika, halou se rozlehne obdivné „Óóó!“ Nikdy tam ale nedochází k tomu, že by obecenstvo dávalo najevo nespokojenost. Sledují duel od začátku do konce a mají uznání pro oba protivníky. 

„Dokážou ocenit sebemenší detaily. Rozumí tomu. Přeci jen Japonsko je kolébkou bojových umění. Proto to oni tak umí sledovat,“ říká šestadvacetiletý bijec. „Sledují jednání zápasníků dopodrobna od začátku do konce. Vše hodnotí s maximální pozorností. To se mi na tom ohromně líbí. Vnímají vás od vstupu do areny, nástup do ringu, přes zápas a vyhlášení vítěze.“

Český bojovník je v Japonsku neskutečně populární. Když se před duelem pohybuje kolem hotelu, stále jej někdo zastavuje. Mnoho lidí mu nosí dárky. Dávají mu například jeho portréty. A jako projev úcty si na sebe někteří fanoušci dokonce kreslí české vlajky.

Procházka má k asijské mentalitě blízko. Je obdivovatelem samurajského kodexu Bušidó. „Samozřejmě, že už se to trochu liší od doby, kdy tyto zásady vznikly, ale ty ideály trvají. Já si v tom prostě našel jakýsi morální základ,“ vysvětluje. 

Co konkrétně mu Bušidó dává? „Je to sedm morálních pravidel pro samuraje. Dá se mluvit o kodexu cti. Já jsem to přijal za své a odkazuji se k tomu. Když s tím za mnou trenér přišel, tak jsem byl ve věku, kdy jsem úplně nevěděl, kam patřím. Ohromně mi to pomohlo a teď do toho vkládám svou víru,“ říká vážně. „Díky Knize pěti kruhů od Mijamota Musašiho jsem začal víc zkoumat vnitřní část boje. Nejenom, co se odehrává venku, ale i ve mně uvnitř. Jak k tomu přistupovat. Jak pracovat s positivními, ale i negativními vlivy. Jak se obrnit.“

 

Snímek obrazovky 2019-04-22 v 21.36.59

Prastarý řád mu pomohl najít cestu hlavně v osobním životě. Bylo mu šest, když jeho tatínek, jenž pracoval u speciálních jednotek rychlého nasazení, zemřel na mrtvici. Otec mu proto chyběl v těch nejdůležitějších letech. 

„Když dítě nemá pevnou oporu, základy, tak se prostě hledá. A já jsem šel po tom, kde jsem cítil strach a nejistotu,“ vzpomíná na cestu, která směřovala k bojovým sportům. „Na základce mě občas starší spolužáci šikanovali. Cítil jsem se slabý a chtěl jsem být silnější. Později jsem se začal hodně prát. Rval jsem se na diskotékách, fotbalech, všude možně. Pak jsem našel zápasení, kde jsem mohl svou energii koncentrovat a nabýval jsem na sebedůvěře.“

Na střední škole  se učil judo a karate, a to jej navedlo správným směrem. Později se přes thajský box dostal k MMA. V domácích organizacích byl hned úspěšný. Brzy zápasil i v Evropě. V roce 2015 dostal nabídku na zápas v nově vzniklé organizaci Rizin, a od té doby jeho sláva v zemi vycházejícího slunce stoupá. 

Japonci Procházku obdivují. A Procházka obdivuje Japonce. „Připadá mi, že jsou víc oduševnělí. Víc vnímají, umí si vše jinak užít. Nejsou povrchní, nemávnou nad něčím jen tak rukou,“ říká s respektem šestadvacetiletý ranař. „Sledují věci do detailů. Dokážou být ale i hodně despotičtí. Jsou velmi disciplinovaní. Někdy se zdá, že jsou až bezcitní. Ale když je člověk pozná víc zblízka, otevřou se úplně jinak.“

Život v Japonsku prý nejvíc provází disciplína. „Líbí se mi tam velmi zásady chování. Jasný řád, z něhož se nesmí vybočit. Já si sice dost často jedu po svém, ale tohle mi dává pravidla do života. Do života, který jsem vedl dříve mi právě Bušidó dalo řád a vím teď, co chci. Přes to nejede vlak! Vím, co pro to udělám a nic s tím nehne.“ 

Přílišný smysl pro řád je v Japonsku podle něj až komický. „Když se třeba zeptám někoho v hale na heslo k Wi-Fi, tak se nejprve zarazí, že po něm něco chci, co nečekal. Pak dojde za svým nadřízeným, ten pak mnohdy musí jít ještě za někým, kdo to může povolit. Takhle tam funguje vše. Nic nemůže být vykonáno individuálně,“ usmívá se Procházka. 

Ač v Japonsku zápasí, samotnou zemi ještě příliš poznat nestihl, což ho mrzí. 

„Vždy když přiletím na zápas, tak mám přesný program. Pohybuji se pořád kolem hotelu. Musím na tiskové konference, focení, vážení… Do centra a zpět. Zatímco moje přítelkyně už stihla procestovat půlku země.“

Jednou by chtěl císařský stát navštívit jen tak. Vyrazit třeba sám do chrámů a zkusit tam měsíc dva trénovat. 

——-

 

Vztah úspěšného gladiátora k soupeřům se prý vyvíjel dlouho. „Dříve, když jsem občas necítil takovou jistotu, tak jsem v sobě musel vybudit agresi. To lidi občas dělají, že ze strachu a nejistoty vůči sobě se začnou snažit budit hrůzu, zle se dívají… Tohle už nedělám. Prostě vím, že prosadím svou techniku a zvítězím.“ 

Za zmínku stojí, že v Rizinu je možný mnohem tvrdší způsob boje, než jaký je známý třeba z americké superligy UFC. Je tam možné do soupeře kopat, když padne na zem, povolené jsou i tvrdší údery loktem a první kolo často nemá klasických pět minut, ale deset. Ostré bitvy ale klukovi z Moravy vyhovují. 

Procházka je skutečně válečníkem tělem i duší. Když se ho ptáme, čeho by chtěl v životě dosáhnout, odpověď zní jasně: „Můj sen je, plně si vládnout v boji. Tedy, že danou situaci dokážu naprosto ovládnout. To znamená, mít sám sebe stoprocentně pod kontrolou. Pro to je třeba jít naprosto do hloubky. Znát se skrz na skrz. Slabé stránky, silné stránky. Být rozhodnutý, udělat cokoliv a vědět důvod. Žít pro ten důvod. Být naprosto čistý v zápase, i tak žít. To je moje hlavní motivace.“

Až dosáhne v ovládnutí sebe sama Jiří Denisa Procházka optima, chtěl by své zkušenosti předávat dál. „Lidi nemají ani tušení, co všechno se dá u sebe objevovat, na čem všem se dá vnitřně pracovat. Je až k smíchu, jak si lidé myslí, že mají vše pod kontrolou, a přitom žijí jen v nějaké své představě. A když je z toho pak někdo vytáhne a dá jim možnost nahlédnout z jiného úhlu, je to pro ně šok, ale také znovuzrození. Úplně jiný náboj do života.“

Cesta válečníka z Moravy je tedy jasná, poznat sám sebe a pak v tom pomáhat ostatním. Na to prý ale ještě přijde čas. „Teď je čas boje,“ říká vážně a pak s úsměvem dodá: „Je čas plnit úkol v neznámém vesmíru, jak říkal Buzz Rakeťák.“

 

Snímek obrazovky 2019-04-22 v 21.36.33

JIŘÍ „DENISA“ PROCHÁZKA

Narozen: 14. října 1992 (26 let), Hostěradice 

Výška/váha: 193 cm/92 kg 

Bilance v MMA: 23 výher, 3 prohry, 1 remíza 

Tým: Jetsaam Gym Brno 

 

foto: Tomáš Lébr