(film) Petr Holec: Český lev? Ne, Český jelen!

Českého lva získal film Všechno bude režiséra Olmo Omerzua. Jsem Čech, právě letos jsem si ale uvědomil, že se mě Český lev už nějakou dobu absolutně netýká. Neznám Omerzua a taky vím, že nikdy nepůjdu ani na jeho „chlapeckou road-movie“. Ano, možná neuvidím dobrý film. „Chlapecká road-movie“ se mě ale prostě už nějakou dobu netýká, protože zakrátko oslavím  vzácné životní jubileum, které i my muži slavíme jen proto, abychom zastřeli žal ze stárnutí. Ale nejen proto. Viděl jsem ukázky z Všechno bude a i podle nich je to jen další český film, který mě totálně míjí.

Přitom jsem kdysi na české filmy do kina chodil a znal jsem i české režiséry. Pak se ale u nás rozvinuly tři velmi svébytné národní filmové žánry: road-movie, milé retro a „bolest“. Asi nejhorší ukázkou typické české road-movie jsou pro mě filmy Výlet Alice Nellis a Tátova volha Jiřího Vejdělka. Nejspíš ale bude problém ve mně, protože i Výlet získal dva České lvy, zatímco Tátova volha byla hitem nedávného TV večera, když na obrazovce zmasakrovala i české seriálové masakry. Možná se mentálně vzdaluju od vlastního národa, řekl by profesor vlastenectví Klaus. 

Ale zpět k žánrům. Filmová „bolest“ jsou všechny ty „bijáky“  plné ošklivých lidí točených v co nejošklivějším prostředí a s co nejošklivějšími příběhy. Hlavně staří lidé v nich zpravidla nějak umírají, ať už metaforicky, nebo i skutečně. I Ordinace v růžové zahradě je veselejší. A pokud jde o milé retro, jeho úspěšnou tradici u nás kdysi zavedl řežisér Jan Hřebejk. Jeho vzorec je jednoduchý: vezmete nějakou smutnější dobu z naší nedávné historie, což není žádný problém, a uděláte z ní romantickou podívanou, kde jsou si špatní i dobří lidé v podstatě rovni. Ano, jsme v tom všichni spolu, ne? A za všechno může doba a ne my! 

Za mé mentální odpoutání od domácí filmové tvorby ale může i Netflix a HBO. Doma vám nabídnou tolik skvělých filmů, seriálů i dokumentů, že se i cesta do kina na český film najednou jeví jako nepřekonatelný výlet. A co víc: romantické jsou tady jen skutečně romantické filmy, v road-movies jen nešustí papír a občas se i něco stane a jestli chcete vidět skutečnou bolest, pap si pusťte Narcos. Možná by se ale České lvi měli přejmenovat na České jeleny. I ony mi totiž žánrově nějak připomínají Jelen, nejspíš nejhorší kapelu na světě. Ostatně i ona získala spoustu domácích hudebních cen. Jelen jako zvíře mi prostě sedí k filmům jako Výlet víc než lev. Ten má hřívu a žere jako první, jak říká Karlos Vémola. Jelen má parohy, než ho někdo střelí.