(film) Velvet Buzzsaw – novinka od Netflixu, která bůh ví proč funguje

velvet-buzzsaw

Umění může být evidentně velice nebezpečné. Pokud se jedná o satirickou komedii, která se tváří jako thriller, ale v závěru je jen parodií současného umění a potažmo i uměleckého světa. Nový film Velvet Buzzsaw, který uvedl Netflix je plný známých tváří, ale to není to, co nás na něm baví. Snímek je přitažlivý až se sílou fetiše. Prostě nemůžete odtrhnout oči.

John Malkovich je umělec, který je zažil největší slávu na vrcholu svého alkoholismu. Od momentu, kdy přestal pít to šlo z kopce. Jake Gyllenhall je kritikem umění, který je parodií na každého kritika. I jeho jméno – Morf Vandervalt – je vrcholem pompéznosti a předstírání tohoto světa. Film i sám osobě apeluje  na divákovu fascinaci touto komickou falešností. Protože je to jen jako varianta čtení bulváru. Každý bude tvrdit, že to nikdy nečte, ale všechny to v závěru baví.

Děj je v základu jednoduchý. Neúspěšná a víceméně bezvýznamná asistentka umělecké galerie najde na chodbě u svého bytu mrtvolu starého muže. Následně na to objeví, že tento starý muž měl ve svém bytě neuvěřitelnou zásobu umění, které sám za léta vytvořil. Ač si sám přál, aby všechno bylo zničeno, zmíněná asistentka cítí talent a příležitost, umělecké kusy ukradne a společně se svou šéfkou, majitelkou velké galerie a bývalou punkovou hvězdou, jejíž skupina se jmenovala stejně, jako celý film, začnou toto umění vystavovat a prodávat ve velkém. Paradoxně, všichni, kteří mají co dočinění s dílem tohoto mrtvého umělce – Dease – začnou také nečekaně umírat.

Film je parodie sama na sebe. Nebere si servítky s tím, kdo má a nemá talent, ale vtipně zobrazuje jednoduchý fakt, že naše současná kultura nejenže neoceňuje talent, ale obvykle oceňuje jen ten průměrný a na skutečný se nikdo ani nepodívá.

Velvet Buzzsaw je ale v závěru docela vtipná podívaná, která dá člověku alespoň matnou představu o tom, jak skutečně funguje svět umění. Dan Gilroy, režisér, si navíc libuje v pochmurné a ironické náladě. Jediné špatné momenty nastávají, když ve filmu citují velké  a hluboké pravdy, ale celý snímek tomu není uzpůsoben. Asi jako když si čtrnáctileté holky dávají na Facebook citáty od Ghandiho.

Foto: Netflix. Text: Václav Mensa.