(glosa) Období prokrastinace lvl milion je tady!

prokrastinace

A jéje, už je tady zase. Období, které my studenti úplně zbožňujem. Říká se mu zkouškové. Čistě náhodou se v těchto termínech náš byt blejskne novotou, v pokoji vysáto na půl roku dopředu a okna září tak, že kolemjdoucím vypalují oči. Se školou je totiž spojena prokrastinace a já vám teď ukážu, jak přesně taková prokrastinace vypadá.

Pro ty, kdo by ještě nevěděl, co tento termín znamená, na úvod jednoduše vysvětlím. Jde o výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů (jasně, zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Na dobu neurčitou. Chápej to tak, že prostě nevíš, kdy to uděláš.

No jasně, že to znáš taky. Od rána, kdy seš ve škole, si říkáš. „Hned, jak přijdu domů, budu se učit.“ Pak najednou ten čas nastal, ty dorazíš domů, na byt nebo kolej a už to začíná. „Najím se a jdu na to.“ Skvěle ses najedl, seš přecpanej a tak logicky nastává chvilka odpočinku. Nejlíp si zdřímnout na dvě hoďky.

Vstaneš, koukneš na mobil a se zděšeným výrazem si řekneš. „Cože, to už je pět po pátej??? Tak to nechám to na šestou.“ Do šesti si samozřejmě nestihl dokoukat všechny videa nebo seriály, který si měl rozjetý, a tak se čas učení logicky odkládá na později. Přitom projíždíš úplný kraviny, že jo…

Nakonec ti stejně nezbývá, než ty papíry vzít do ruky a začít se v tom orientovat. Jenže to už je jedna ráno, takže je čas na větu „To už nemá cenu, seru na to.“ A ráno tak doufáš, že si u zkoušky vzpomeneš alespoň na něco z hodiny. Jenže pak si uvědomíš, že si na ty přednášky skoro nechodil a seš v prdeli úplně.

Třeba na střední se tomu ještě jakž takž dalo vyhnout. Kalkulačku do ruky a jedeš. „Kdybych dostal pětku, tak to je 26:6. To máme průměr 4,3, tak to je ještě čtyřka, ne?“ Jenže to už na vejškách jaksi nejde, že jo.

Tak dáš aspoň v noci s kolonkou času na insta stories sto papírů, kdybys to náhodou nedal. Nejlíp s popiskem „To fakt nejde,“ přitom si celej den spal, hrál FIFU nebo uklízel. Materiály rozhodíš po celém pokoji, ať každej vidí, že jich je fakt hodně. Takhle se přece učí každej, ne, že má naházené učivo po podlaze na dva kilometry daleko?!

Na závěr už jenom taková… Počkat, počkat, počkat… Že ty právě teď prokrastinuješ a proto sis otevřel můj článek, jen abys zabil další čas? A vůbec ne proto, že jsem fakt dobrej autor a moje texty tě baví? Tak víš co, takhle by to nešlo. Končím. Prostě končím. Já si nevezmu na svědomí, že potom nedáš zkoušku z práva, psychologie nebo bůhvíčeho. Nazdar!

PS: Jo, sám prokrastinuju tím, že píšu článek o prokrastinaci. V lednu s námi všichni svatí!

Autor: Erik Krajdl