(Hrozny hněvu Petra Holce) Žádné růžové brýle

Snímek obrazovky 2018-10-04 v 11.01.59

Náš vinný expert a postrach českých politiků Petr Holec je na stopě českého růžového vína.

Konečně! Asi tak bych komentoval fakt, že se u nás vloni vyrobilo nejvíc růžového vína v historii. Zatímco ještě před deseti lety šly na výrobu růžového vína pouhá dvě procenta tuzemských hroznů, v roce 2017 už to bylo téměř 11 procent. A proč mi ta zpráva dělá takovou radost, když sám vlastně piju hanebně málo růžového? Jednoduše proto, že právě Česko má na kvalitní růžová vína skvělý potenciál. Ano, mnohem lepší než na červená, i když si to naši vinaři pořád nechtějí přiznat a trápí se s jejich výrobou.

Vladimír Železný před časem na jedné hodně dlouhé a velkorysé soukromé večeři nadšeně řekl (držel při tom samozřejmě v ruce lahev vlastního vína), že se z jižní Moravy, kde má vinařství, stává kvůli globálnímu oteplování nové Toskánsko. Certamente! Železný vždy rád přeháněl, jak dobře víme z rané Novy – vždycky byl v první řadě prodavač sebe sama. Ano, nejen z jižní Moravy se občas stane Toskánsko, když i k nám přes Alpy dojde africká tropická vlna. Jenže to se stane i z Prahy. Pořád jsem ale nikde nenašel žádné moravského Chianti nebo Brunello di Montalcino.

Zato jsem poslední dobou pil nemálo dobrých moravských růžových za ještě lepší cenu: třeba výborné suché růžové Zweigeltrebe ze Zámeckého vinařství Bzenec stojí neuvěřitelných 159 korun! A není v tom vůbec samo. Zatímco moravští vinaři často rádi předražují svá úspěšná bílá nebo červená, která po vzoru Toskánska hlavně cení, růžové u nás pořád zůstává jen vedlejším produktem – jakýmsi polovínem. Snad je to tím, že se u nás růžové až do roku 2008 téměř nedělalo.

Vše se ale změnilo od roku 2009, kdy tuzemské růžové začal propagovat Vinařský fond. Oficiální vinná reklama z veřejných peněz sice u nás občas stále připomíná nejhorší vinný šenk s krojovanou cimbálovkou, podpora růžového cílená na mladší lidi ale zabrala. A nejen u spotřebitelů; nějaké lepší či horší růžové dnes dělá už většina tuzemských vinařů. Jen tak dál. Jen aby to ale neskončilo jako s naším bílým a červeným: máme jich opravdu hodně, ale málo fakt dobrých. Málo co by proto českému vinařství prospělo tak jako specializace. Kdyby dostala růžovou barvu, jen dobře.