Jak se krotí Bílí Tygři

_MG_3987

Liberec suverénně vládl základní části hokejové ligy. Trenérovi Filipu Pešánovi se vyplácí, že chce od svých svěřenců, aby byly profíci se vším všudy. Takže na zápas se musí – jako v Kanadě – dostavit v perfektních oblecích.

Zimní stadion v Liberci je Pešánův život. První hokejové krůčky tu zkoušel už v přípravce, pak prošel všemi kategoriemi, až se dostal do prvního mužstva a okusil i extraligu. Jenže život a hokej jsou tvrdé, a on pochopil, že se prosadí spíš jako trenér.

Během roční stáže poznal zblízka hokej v Kanadě, ale odsud si neodnesl jen poznatky o tvrdé hře, útočném pojetí či systému obrany, ale i sportovní kulturu, kterou nyní prosazuje v Liberci. Zatím se ukazuje, že reprezentativní vystupování hráčů jde ruku v ruce s jejich špičkovými výkony. Pešánovo mužstvo totiž od podzimu vedlo extraligovou tabulku a je favoritem i pro boje v play-off.

Inspirace v jiných sportech

„Neovlivnila mě jen Kanada a její hokejové prostředí. Příklad si beru i z jiných sportů a zemí. Třeba z vyspělých fotbalových, ragbyových či basketbalových týmů, kde panuje podobná atmosféra. Vnímám to tak, že hráči jsou zástupci organizace, která je platí, a podle toho se musí chovat,“ vysvětluje příjemným hlasem Filip Pešán, který se ve třiceti stal nejmladším koučem extraligy a v minulosti trénoval i reprezentační výběr do 19 let.

Bílé Tygry krotí už potřetí, ale v prvních dvou případech přicházel k mužstvu, když to s ním bylo nahnuté. Pokaždé se zachránili, nyní však mají našlápnuto vysoko.

Jakou máte hráčskou a trenérskou minulost?

Ve čtyřech letech mě rodiče přivedli na zimák, ale trénovali jsme na venkovním hřišti. Pamatuju si kupu srandy v šatně, ale také na brekot, když nám mrzly nohy, uši a nos nebo na nepříjemné časné vstávání. Bylo to pro malé špunty trochu kruté, ale postupně jsem se propracoval mezi muže a krátce si zahrál nejvyšší soutěž. V áčku jsem se ale dlouho neudržel. Na rok jsem pak vycestoval do Kanady a v rámci postgraduálního studia na FTVS UK jsem působil částečně jako hráč a zároveň i jako člen realizačního týmu u univerzitního mužstva X-men STFX.

Co jste si z kolébky hokeje do trenérského řemesla odnesl?

Uvědomil jsem si, že v Kanadě je hokej víc než sport. Lidé ho vnímají jako náboženství a společenskou událost. Je součástí tamní kultury. Z toho vycházejí i věci kolem. Hlavně elegantní oblékání hráčů v den zápasu. Jedná se totiž o slavnostní vyvrcholení programu mužstva a stadion a šatna je v tu chvíli pro hokejisty něco jako kostel.

S Libercem jste vyhráli základní část extraligy, čím to, že je tým tak vysoko, vždyť se v předchozích třech letech ani neprobojoval do závěrečných bojů?

Nebudu hodnotit období, kdy jsem u týmu nebyl. Trénoval jsem prvoligové Benátky nad Jizerou a dění v Liberci jsem sledoval zpovzdálí. Při dřívějších libereckých angažmá jsem si mužstvo nemohl sám připravit, neboť jsem přišel v rozehrané soutěži, a v tom je největší změna. Teď jsem u týmu od začátku sezony, respektive už od konce minulé.

_MG_3929
Chci, aby si hráči v den domácího zápasu uvědomili váhu svého počínání. Sledují je tisíce lidí, a proto se musí chovat a oblékat na úrovni.

Díky čemu se vám podařilo družstvo nastartovat, musel jste změnit tréninkové metody?

S realizačním týmem jsme zkusili změnit klima v mužstvu, i když přes noc tady z hokeje neuděláme náboženství jako v Kanadě, kde to kluci vnímají už odmalička. Snažíme se hlavně o to, aby hráči vystupovali i mimo led jako skuteční profesionálové. Zavedli jsme trochu jiný režim v oblékání, při pobytu v šatně i v dalších detailech. Co se týká tréninku, tak kondiční kouč hokejisty v létě nadstandardně připravil. Pořád jsou plní síly a změny se zaplať pánbůh potkaly s výsledky. Lidé v klubu tomu trendu uvěřili a podporují ho.

Co je předností vaší hry?

Kdybych měl použít jedno slovo, tak je to ofenziva. Snažíme se o atraktivní, rychlý, kombinační a emotivní hokej, o tvrdou hru, protože ta se líbí fanouškům. Jde nám o to, aby se diváci bavili pohlednými akcemi, a zároveň viděli hodně gólů.

Jak příjemné je nastupovat k zápasům jako kouč lídra soutěže?

Určitě je to mnohem příjemnější než být v roli outsidera. Na druhou stranu od té doby, co jsme na prvním místě, jsme pro všechny soupeře velkou výzvou. Každý nás chce pokořit a chodí na nás hodně diváků.

Je ve hře Liberce všechno na jedničku, nebo víte o slabinách?

Vidím řadu chyb. Kdybych měl jmenovat jednu za všechny, tak je to nedisciplinovanost. Přestože chceme atraktivním stylem zvedat diváky ze sedaček, tak to přeháníme s fauly. Z toho pramení řada oslabení, což nás stojí spoustu sil, bodových ztrát a můžeme na to doplatit vyřazením v play-off.

Hráči vám prý tykají, nemůže to znamenat problém při udržení respektu?

Tvrdím, že se respekt vykáním nezíská. Myslím, že hráči díky tykání ocení, že je jim trenér blíž, a já jim jsem věkově pořád blízko. Vlastně poprvé za celou kariéru není v této sezoně nikdo z mých svěřenců starší než já. Sice jen o rok, ale už jsem na střídačce nejstarší. V minulosti jsem vedl Petra Nedvěda, který je ode mě šest let, ale i další starší hráče. Většině tykání nabízím. Vykají mně jen junioři. Chci být pro hráče partnerem v cestě za společným cílem. Nechci jim určovat, kudy půjdou, ale kudy nepůjdou.

Před rokem jste se ještě jako kouč prvoligových Benátek nad Jizerou dostal do konfliktu s fanouškem soupeře. O co při tom šlo?

Byl to vypjatý zápas v Šumperku. Atmosféra tam byla pro náš tým nevraživá a během zápasu i při odchodu do šaten nás polévali všelijakými nápoji. Na konci jsem to nevydržel a šel jsem si to s jedním křiklounem vyřídit. Nezachoval jsem se správně. Benátskému klubu i hokejovému svazu jsem se omluvil. Měl jsem ovládnout emoce.

Co vás vedlo ke změně ve vystupování a oblékání hráčů?

Důvodem bylo zlepšení image klubu Bílých Tygrů. Zkulturnění a zprofesionálnění hráčů a v neposlední řadě oprášení starého hokejového pravidla, které praví: pořádek v šatně = pořádek na ledě. Chci, aby si hráči v den domácího zápasu uvědomili váhu svého počínání. Sledují je tisíce lidí, a proto se musí chovat a oblékat na úrovni.

Jak hokejisté na vaše rozhodnutí reagovali?

Nikdo to nečekal. V českých podmínkách to není obvyklé. Hráčům jsem před začátkem sezony vysvětlil, jakou cestou se klub vydává, jaké parametry bude mít naše spolupráce a že k tomu je potřeba, aby na domácí zápasy přicházeli ve společenských oblecích. U hráčů to mělo ohlas. Ti, co hráli v zámoří a jinde ve světě, nebo prošli reprezentací, změnu uvítali. Na situaci se totiž dívají podobnou optikou jako já a jsem rád, že to pochopili i mladíci, kteří u nás začínají.

Hokejisté si museli nakoupit obleky, nebo je vybavil klub?

Všichni hráči dostali týmová saka se znakem Bílých Tygrů na přední kapse. K tomu se už dooblékají podle svého gusta. Třeba kravata není povinná.

Jaký máte vztah k módě, máte nějaké oblíbené značky?

Úroveň oblékání si hlídám. Reprezentuju klub i sám sebe. Nemám problém se společenským oblečením. Rád moderně vypadám, i když nejsem žádný módeman, který sleduje poslední trendy nebo časopisy. Mám rád kvalitní české značky. Nakupuji u firmy Blažek a vedle toho se mi líbí Gas, Hugo Boss nebo v Americe populární Banana Republic.

Mluví vám do šatníku manželka, nebo je to výhradně vaše záležitost?

Rozhodně to není moje záležitost. Manželka do mého zevnějšku mluví velice výrazně a důrazně. Jsem od ní zvyklý slýchat kritické komentáře. Musím přiznat, že je s mým oblékáním věčně nespokojená. Jí se těžko zavděčím…

Máte nějakou vizi, kam byste to chtěl dotáhnout?

Pokud bych to nazval snem, tak bych se chtěl jednou vrátit do Severní Ameriky v pozici trenéra. Nebudu říkat do jaké soutěže, protože mluvit o NHL by bylo příliš troufalé.

—————-

Trenérská kariéra Filipa Pešána

Po zkušenostech u liberecké juniorky převzal v roce 2009 A družstvo Bílých Tygrů. V dalších třech sezonách působil u týmu jako asistent. V listopadu 2012 se podruhé posunul do role prvního kouče. Následující dvě sezony pak trénoval prvoligové Benátky nad Jizerou. Před rokem byl na post hlavního trenéra Bílých Tygrů jmenován potřetí a letos je vede k historickému úspěchu.

Text: Milan Novotný / Foto: Pavel Horák