Jak se pije v Jerevanu

جاذبه-های-دیدنی-شهر-ایروان-ارمنستان

Hlavní město Arménie je místem, kam se většina z nás jen tak nepodívá. Přitom to tam tak pěkně žije!

Schodišti chybí zábradlí, schodům tvar i linoleum. Prázdnými okny se do jerevanského paneláku dere studený podzimní vítr. Kolem domu se vesele motá  opilec, který právě nakoupil u nedalekého stánku. Teď se mu do cesty postavil starý žigulík. Děti, kteří si u garaže ještě hrají s míčem, opilému strýčkovi pomáhají k domovním dveřím – samy musejí domů, rychle se umýt, teplá voda přece v arménských panelácích neteče celý den!

Jerevan je srdcem arménského světa, který se díky četným vystěhovalcům rozkládá po celé planetě. Vystavuje centrum a schovává postsovětskou, panelovou periferii. Střed moderního Jerevanu se plní kavárnami a luxusním obchody, hlavní třídy rychle zahazují sovětskou uniformu a oblékají kabát odkazující na Paříž.

 

02039ddc915d98ce0d9a7935ec945d4d

 

Kde se berou peníze na rekonstrukci města v této jinak chudé zemi? „Arabští šajchové mají ropu, Arménie má bohaté krajany v zahraničí,“ opakuje obvyklý bonmot Alex, majitel prvního jerevanského hostelu. Nakonec, i on do Jerevanu přijel z Kanady, kam emigroval před vojenskou službou v sousedním Íránu – Alex totiž patří k početné komunitě íránských Arménů.

Lehce zvrhlý, přesto svérázný půvab centrálního Jerevanu ovšem spočívá v tom, že sotva deset, dvacet metrů od elegantních domů a butiků s předraženými modely stojí notně otlučené sovětskými paneláky s oprýskanými lodžiemi využitými do posledního centimetru. A obchody s vývěsním štítem, který kdosi nastříkal sprejem. Stačí jen neminout typicky sovětský průjezd jakoby proražený domem… a během minuty se z noblesní pražské Pařížské ulice ocitnete na velmi zanedbaném Proseku.

poster-hanrapetutyan-hraparak-republic-square-yerevan-armenia-caucasus-central-asia-asia-1412686

 

Nicméně, klasická turistická procházka obvykle začíná – nebo končí – na opulentním centrálním Náměstí republiky (Hanrapetutyan Hraparak). Jsou tu velké, drahé, mezinárodní hotely, ministerstva, pomalu fungující pošta s mnoha tmavookými úřednicemi. Ve svátek tu povykují estrády, hřmí vojenské marše a pláčí dojatí Američané arménského původu. Pokud se povinně demonstruje za současnou zkorumpovanou vládu – každá dosavadní vláda byla ze západního pohledu nejen proruská, ale i zkorumpovaná a autokratická -, děje se tak zpravidla tady. Pokud se demonstruje proti ní, akce tu většinou jen začne a končí na policejních stanicích.

5-day-tour-to-golden-autumn-in-armenia-in-yerevan-241499

 

Cestou od velkého náměstí k půvabné Opeře chodec míjí módní rozlezlé fast-foody a obchodní pasáže. Přímo u Opery je ale několik zahradních kaváren, kterým povaleč jen těžko odolává, byť patří k nejdražším podnikům v zemi. Je však třeba vstoupit zvláště tehdy, je-li onen povaleč také příznivec koňaku, který patří k tomu nejlepšímu – a po právu i nejdražšímu – co Arménie nabízí.

Autor této reportáže se za příznivce koňaku (i povaleče) počítá, proto nelenil a od Opery vyrazil po jedné z největších jerevanských tříd (Mesrop Mastots Poghota) k Mekce všech opilců i znalců. Ke koňakovému hradu „Yerevan Brandy Company“ (adresa je Admiral Isakov Poghota a prohlídka stojí cca šest dolarů). Není to sem pěšky od Opery úplně blízko, taxi by nemělo stát více než dolar. Žíznivý poutník je nucen opustit sevřené centrum města, o to impozantnější pohled – a chuťový vjem – je mu však odměnou.

46_big

 

„Domů, na památku si kup desetiletý, pětiletý je na neděli a tříletý, ten je na všední večer,“ radil mi kolega – rovněž povaleč a pisálek — Gevorg. Měl na mysli dobu, po kterou koňak zraje. A poradil mě, pochopitelně, dobře.

Destilérka, která se tyčí nad řekou Hrazdan, nyní patří Francouzům. Prohlídka trvá přes hodinu, zato zážitek z finální ochutnávky celý život. Kdejaký hoštapler i diktáror tu považoval za vhodné zanechat podpis – za všechny například někdejší ruský, příslovečně žíznivý prezident Boris Jelcin, či všelijaké výpravy politiků a sportovců, ty české nevyjímaje. Proslulý britský ministerský předseda Winston Churchill, který by s Jelcinem v náklonnosti k dobré náladě mohl soutěžit (a vyhrál by), odebíral prý přesně 365 lahví zdejšího koňaku ročně.

1br9VWjzL9v9n_ljQw0Jrw

 

Proslulou jerevanskou výrobnu nezničili ani bolševici, jinak proslulí tendencemi likvidovat vše soukromé a tekuté. Ostatně, byl to sovětský diktátor Stalin, kdo Churchillovi, spojenci ve druhé světové válce i kumpánovi, nařídil bedny ušlechtilé lihoviny s etiketou Ararat posílat.

„Nejprve zkuste tříletou, pak deseti a nakonec dvacetiletou,“ vysvětluje turistům na konci prohlídky důvěryhodně červený průvodce, když tyto převzal od svých ženských kolegyň. Rozdíl mezi nápoji je patrný i naprostým nováčkům. A kolik smí být nalito koňaku ve skleničce? Právě tolik, aby ji piják mohl převrhnout a nevylila se ani kapka. K tomu je ovšem třeba používat čísi náležitého tvaru – nezkoušejte tento trik se sklenkou od hořčice, třebas je na ní Křemílek.

Považují-li povaleči za symbol Arménie koňak, zdejší lidé neprotestují. Dodávají ale, že svou identitu spojují také s křesťanstvím – Arménie měla být první zemí, která Kristovo učení přijala coby státní náboženství, a to již v roce 301.

Toto datum se současný (nearménským) historiků nezdá: jeví se jako pravděpodobnější, že v Arménii Ježíšovo poselství zaujalo rozhodující roli až o desítky let později. Zkuste to však říci v Jerevanu… a koňaku se již nenapijete. Zájemcům o svébytnou arménskou církev lze doporučit návštěvu Ečmiadzinu, jakéhosi „arménského Vatikánu“. Není sice rozlehlý (Vatikán také ne), je to sem ale z Jerevanu kousek a najdete zde několik typických chrámů, na které láká Arménie turisty z celého světa.

Po setmění je v Jerevanu vcelku bezpečno i živo. Pokud jde elektřina, ale její výpadky už zdaleka nejsou tak časté jako v neklidných 90. letech minulého století, kde se v kraji válčilo. Upjatě elegantní, obvykle v černém odění obyvatelé Jerevanu sice působí odměřeně, na ruské otázky (i pozvání) obvykle reagují. Ve svém  městě jsou – přes počáteční vodopád výtek – vlastně spokojení. Nakonec, jde o srdce arménského světa…

kde se ubytovat:

Hotel Tufenkian

Místo s nádechem arménské tradice a moderní elegance (Anrapyetutsian 48, tufenkianheritage.com)

jak se tam dostat:

letadla z Prahy mají obvykle mezipřistání v Kyjevě, Moskvě nebo Paříži

text: Štefek Vragec, foto: archív