Královna severu

074-77_FM_0315_1

To se tak natočíte na video a šup – už svištíte na saních za polárním kruhem! Jak se taková věc přihodí, vám v naší pravidelné rubrice o výjimečných ženách vysvětlí studentka práv Věra Štičková.

Nedávno jsem spadla a sedřela si celou půlku těla,“ říká se smíchem čtyřiadvacetiletá studentka práv, která si po pádu na závodních inlajnech pořídila kevlarové chrániče, helmu a na bruslích to válí dál. Věra Štičková, sympatická rodačka z Mostu, hrála jako malá stolní tenis, dnes běhá, miluje jízdu na motokárách, surfuje a jezdí na snowboardu. Říká sice, že se s věkem bojí čím dál víc, ovšem na rozdíl od inlajnistů brázdících ve stejnokrojích břehy Vltavy pořád dokola, podnikla před rokem expedici za polární kruh. A proč? Je to výzva!
„Viděla jsem na internetu inzerci k cestě na polární kruh. Nevěnovala jsem tomu pozornost a ta reklama po čase zmizela.“ Po přistěhování do Prahy se Věra, jak sama říká, cítila polapená velkoměstem. A tak začala onu cestu znova googlovat a zjistila, že výpravu pořádá švédská outdoorová firma s polární liškou ve znaku Fjällräven. Natočila motivační video, poslala ho společnosti a čekala na rozhodnutí poroty. To bylo dva týdny do uzávěrky soutěže. „V tom videu jsem si ze sebe tak trochu dělala legraci, že nosím podpatky, piju víno, lakuju si nehty, a přesto jsem spřízněná s přírodou,“ vysvětluje nadšeně Věra. Před švédskou porotou uspěla. A co ji čekalo? 330 kilometrů dlouhá výprava se psím spřežením, každodenní fyzické nasazení, absence koupelny a finální spaní pod širákem v teplotě klesající pod –20 stupňů Celsia. Expedice Fjällräven Polar začíná v norském údolí Signaldalen a končí ve švédském Laponsku. Zúčastnit se mohou vždy dva jedinci z každého státu. Všechny účastníky navíc školí proslulý Johan Skullman, který je něco jako švédský Ultimate Survivor Bear Grylls. Skullman učí tamní armádu, jak přežít v přírodě, a účastníky expedice například to, jak má člověk rozdělat oheň pouze pomocí křesadla a březové kůry nebo jak správně izolovat spacák, spíte-li na ledovém povrchu pod hvězdným nebem.
Samotná expedice mohla začít až tehdy, když se účastníci, už dobře vybaveni správným outdoorovým oblečením, seznámili se psy. „Když jsme přijížděli na místo, už jsme z dálky slyšeli jejich vytí. Byli vybuzení, chtěli běžet.“ Následovalo určení pořadí ve smečce. „Někteří mají tendenci závodit, na širších plochách se předbíhají, což vás může celkem ohrozit.“ Proto měl každý tým složený ze čtyř účastníků i profesionálního mushera či musherku (psovody), kteří celý tým vedli. „Bylo nás 4–5 týmů, každý se smečkou šesti psů, takže si představte, když jsme dorazili večer do tábora, kolik tam těch psů nakonec bylo,“ říká se smíchem Věra.
První den ráno dostali všichni vojenské balíčky, kde byly čokolády, různé snacky, instantní káva a energetické nápoje. „Já jsem si ale myslela, že je to snídaně, vůbec mě nenapadlo si něco z toho schovat do kapes a přes den tak doplnit energii. Přijeli jsme po 80 kilometrech cesty jako poslední tým. Na vichrem bičované holé pláni jsme se měli utábořit. Byla jsem úplně vyčerpaná a hladová. Nevěděla jsem, jak postavit stan v takových podmínkách, jak se postarat o psy, natož jak si připravit večeři.“

Troje rukavice a dvě bundy

V první řadě se vždy musíte postarat o psy. „Nejdřív je odepnete od saní, pak jednoho po druhém připínáte na ocelové lano natažené mezi dva stromy, oblečete je do speciálních oblečků, aby v noci nemrzli, vykopete kuchyň, nasekáte jim sekyrou zmrzlé maso, což mě, přiznávám, bavilo nejvíc. Uvaříte ho a pak každého psa musíte nakrmit, nakonec jste vy a vaše potřeby.“ Že to nebyla žádná legrace v nula stupních, dokazuje i fakt, že každý účastník měl na sobě čtyři vrstvy oblečení plus dvě bundy, opalovací krém bez vody, aby jim nezamrzl na obličeji, a troje rukavice. Jedny na nejjemnější práce – například na rozepínání psích obojků, druhé na běžné nošení v nehostinných podmínkách a třetí na dlouhé jízdy mrazivým počasím. S sebou si z civilizace vezli jen kartáčky na zuby, pastu, případně vymoženosti typu ručníků v tabletách, které se pouze ponoří do vody a můžete se jimi alespoň otřít. „Správný musher vykonává za jízdy i toaletu. Když závodí, tak pochopitelně nemůže zastavit. Mají na sobě speciální kalhoty s rozepínatelnou zadní částí, stejně jako ostatní spodní vrstvy.“ I Věrka měla takové, ale v tomto ohledu nezávodila.
Podle filozofie značky Fjällräven je smyslem celé cesty ukázat, že i lidé, kteří nejsou zrovna vyznavači extrémních sportů, mohou zkusit něco trochu drsnějšího. Během cesty se naučí nejen vnímat přírodu, ale i poslouchat své tělo, jeho sílu, stejně jako si vážit také zvířecích účastníků. „Ti psi byli tak silní, vytrvalí a odolní. Každý večer uléhali na ledový povrch, ráno byli celí zasněžení, a přesto měli dost sil pokračovat v cestě.“ A co Věrku nejvíc překvapilo na celé expedici? „Že jsem to zvládla a že už se nebojím.“

074-77_FM_0315_1
Věra se zajímá o boj s kriminalitou v kyberprostoru, o zdravé jídlo, o hru na piano a o spoustu sportů.

Greenland Winter Jacket, 13 990 Kč
Péřová bunda z materiálu G-1000 Eco. Pevná kapuce, kapsy na hrudi, vnitřní kapsa
Tělová podprsenka, Lindex, 599 Kč
Tělové stahovaci kalhotky vhodné pro drsnější klima, Lindex, 399 Kč

074-77_FM_0315_2
Nechci si jen stěžovat, že jsme tady zamračení a omezení. Tak se víc usmívám a jsem otevřenější. Snažím se tím působit i na ostatní. Když se někdo cizí usměje zpátky, nebo se mnou prohodí pár slov, tak je to fajn pocit.

Čepice Nordic Heater, 1 990 Kč, Syntetická kožešina a chlopně na zahřátí uší.

074-77_FM_0315_4
Nejdříve se musíte postarat o psy. Oblečete je, aby v noci nemrzli, postavíte kuchyň, nasekáte sekyrou zmrzlé maso, uvaříte ho a nakrmíte je. Až nakonec jste na řadě vy.

Sarek Trekking Jacket, 7690 Kč
Bunda určená na dlouhé túry z materiálu G-1000.
Podprsenka, H&M, 499 Kč
Kalhotky, Marks&Spencer, 399kč

074-77_FM_0315_3
I psi dostanou na noc obleček. Ve dne se zahřejí dost, protože stále běží. Věrce koukala z oblečení jen špička nosu.

Text: Viola Černodrinská
Foto: Tomáš Lébr
Ilustrace: Fichard Fischer