Krejčí denimu

denim
Nikdy nestudoval uměleckou školu. V pražské prodejně Levi’s začal jako prodavač. Pak se chopil příležitosti stáže v berlínském Tailor Shopu. Vítek Hilenka se netají tím, že už delší dobu pomýšlí na vlastní značku zakázkových džín. I když na někoho může působit jako floutek, spíš než rebel je jako ten nejkvalitnější denim – poctivě formovaný vlastním životem.
Sedí za pracovním stolem a jednojehlou, jak říká šicímu stroji, na záda denimové košile vyšívá motiv indiánské čelenky. Nedovolím si jeho koncentraci narušit. „Mě tyhle native american motivy inspirovaný indiánama hodně baví,“ řekne trochu omluvně Vítek. „Zkrácení a zúžení džín je rutina, kam kreativita propašovat nejde. Jsou to ale zásadní kroky, aby zákazníkovi džíny seděly. Patří to k servisu Tailor Shopu.“ Výšivky jsou kromě nášivek a cvočků další z možností, jak si nechat vylepšit džínové oblečení. „Málokdy se stane, že člověk dojde s hotovou myšlenkou. Spíš čekají, co jim navrhnu. Tam je šance se vyřádit,“ usmívá se Vítek. Výsledek ale rozhodně nespadá do úkonů s označením na počkání. Výšivka na zádech košile zabere pět hodin práce. Je tam spojitost s tetováním, které mu zdobí ruce? „Ty motivy, který dělám, jsou zjednodušený, ale odkazují k estetice tetování.“
Kromě zdobení džín se věnuje i jejich opravě. „Líbí se mi, že i když se ty džíny rozbijou, tak je šance je vrátit do hry. Pro mě ty zachráněný džíny mají fajnovej punc,“ popisuje Vítek. Právě selvedge denim neboli těžká džínovina je materiál pro skutečné modní gurmány. „Takový džíny jsou jako kámen, a než povolí, je to docela bolestivej proces,“ směje se Vítek. „Já jsem se pro těžkej denim teď  docela nadchnul a baví mě ho nosit i s ním pracovat.“
Dnes je výroba džín hodně jiná než před padesáti lety. Během šedesátých let minulého století se výroba džín rozšířila a původní výrobní postupy začaly upadat. Japonci tehdy od Levi’s odkoupili stroje. Během let vznikly v Japonsku značky, které dnes mají silnou pozici na trhu dodavatelů, a japonský denim patří k nejvyhledávanějším vůbec.
Denimová osvěta v Čechách
„V Čechách je kultura kolem denimu hodně krátce. Kvalitní denim tady dlouho nebyl a lidi si k němu zatím nevybudovali vztah. Ještě to bude trvat, než do toho dorosteme,“ věří šestadvacetiletý krejčí, který je rozhodnutý svým brandem a přístupem změnit vnímání denimu u Čechů. „Chtěl bych dělat repliky z 20., 30. a 40. let, ale v moderních verzích. Plánuju tři druhy střihu, čtyři pět materiálů, výběr z druhů kapes plus možnost poladit detaily,“ popisuje svou vizi. „Chtěl bych se zaměřit na heritage. Myslím, že čím víc člověk vidí do denimové kultury, čím dýl je s ní spjatej, tak tíhne víc k těm tzv. heritage věcem, který vycházejí z původních kovbojských džín s vysokým pasem. Já to tak alespoň mám.“ Na skutečné perly Vítek naráží v Berlíně. „Ve vintage shopech, denim storech nebo sekáčích se dají objevit skvělý kalhoty, který by v Čechách lidi neocenili. Na japonských vintage shopech se pak dají najít nádherný repliky z roku 1955.“
large-1600-decal-momotaro-jeans

Momotaro je kultovní značka japonského denimu, který je dnes velmi ceněný (ilustrační foto)

 Živí ho úprava džín, sám na sebe by ale nikdy nevzal uměle vyšisovaný džíny. „Já si tu patinu musím způsobit sám. Když si je člověk onosí sám, tak je na nich vidět, že je to autentický. Že ty kalhoty mají duši. Rozhodně tím neztrácejí na hodnotě. Naopak.“
Za džíny, které odrážejí jeho DNA a spolu s bílým trikem vytvářejí jeho osobní uniformu, považuje ty střihu taper, tedy kalhoty, které jsou přes stehna volnější a ke kotníkům se zužují. „Mám asi šedesát džín, ale ani jedny nejsou trendy záležitost. Jsou od značek, který mám rád nebo který jsem chtěl ze zásady. Nadčasový kousky, který bych nikomu nedal.“ Nezavání to už sběratelstvím? „Chtěl bych mít tu možnost, pořídit si levisky ze 60. let, ať už nošený, nebo originál s visačkama, ale u takových je ta cena mimo moje finanční možnosti. Zatím.“
Text: Jiří Hofbauer, foto: Tomáš Železný