Jo, jsem šťastnej chlap…

ForMen-Brzobohaty6399

Ondřej Brzobohatý patří k lidem zvyklým na pohledy, které v nich vždycky trochu pátrají po stopách jejich otce. Nemá s tím problém, ba naopak. Možná proto, že jde svou vlastní cestou.

Kolegyně z redakce časopisu F.O.O.D. mi říkala, že jste velký gurmán a milovník vína.

Nepovažuju se za odborníka, jsem opravdu spíš takový vinný milec. Ale jak mi přibývá přátel na Moravě, otvírají se mi dveře komnat, o nichž jsem nepředpokládal, že je kdy navštívím. My na Moravě trávili dost času s tátou, ale vždycky jsme přišli spíš k takzvaně hotovýmu produktu. Dnes mám o dost blíž k procesu – vím, jak se sklízí, jak víno vzniká, dozvěděl jsem se leccos o odrůdách… Teď už chápu, že pro lidi, kteří se tomu věnují, je to posedlost. Je tolik věcí, které ve vinařství hrají svou roli, a zároveň si to příroda stejně může udělat do značné míry po svém, i když se snažíte, jak chcete. Když je nepříznivé počasí, nezmůžete nic. Stal jsem se tváří vinařského fondu, a tak ačkoli nejsem v této oblasti úplný analfabet, chtěl jsem, aby má role byla věrohodná. U svých přátel, vinařů, jsem poznal jejich nadšení. Je mezi nimi spousta poctivých lidí, kterým jde o věc, ne jen o výdělek, ale o kvalitní produkt.

Vinařství je i symbolem tvrdé práce.

Ano, a taky mi jejich přátelství mezi sebou do jisté míry připomíná přátelství mezi skladateli. Byl jsem svědkem, že jeden vinař volal konkurentovi a potřeboval něco půjčit, nějakou technologii, aby se nezastavil v procesu. A kamarád mu samozřejmě pomohl. My si taky občas voláme a chodíme na svoje frekvence a vzájemně se podporujeme, třeba s Ondřejem Brouskem nebo Davidem Solařem, a ačkoli jsme konkurenti, pomáháme si a jsme přátelé. Vlastně se oklikou dostávám k tátovi, který byl takový a vždycky mu záleželo na přátelství a na poctivých vztazích a chlapském slově – když se něco řekne, tak to platí.

ForMen-Brzobohaty6254
kalhoty, Scotch & Soda, prodává Van Graaf, 2599 Kč košile, Diesel, 6580 Kč vesta, Barbour, prodává Enter The Address, 2500 Kč

Vyzařovalo to z něj i z postav, které hrál.

Ano, Všichni dobří rodáci, Atentát… Proto mu ty role tak seděly, protože takovej byl.

On byl i konstitucí jako sportovec. Taky děláte nějaký sport?

Rekreačně dělám, ale u nás je to i do značný míry genetický dar – za mým tátou byly generace námořníků, široký ramena, statní chlapi… Když jdu do posilovny, je pro mě snazší nabrat svalovou hmotu za poměrně krátký čas.

Máte i vy v sobě něco z námořníka?

Mám, miluju moře i cestování. Navíc moře potřebuju i kvůli alergiím, na které jakožto dítě z Prahy přes léto trpím. Mořský vzduch mi dělá ohromně dobře, jezdím do klidných míst, mám rád exotiku. Nepřitahují mě resorty přímo v rušných městech, tam bych alergii nezaléčil, protože mi vadí prach. Dokonce musím být opatrnej i při volbě šamponu na vlasy, jsem holt pražská citlivka. Mezi 14. až 20. rokem to bylo nejhorší, pořád jsem byl sjetej nějakými antihistaminiky. Pak se to trochu zlepšilo a moře mi pomůže vždycky.

Jezdil jste s rodiči?

Většinou s tátou. Měli jsme doma psy, a tak jsme jezdili separovaně – já s tátou a ségra s mámou – abychom se vystřídali při hlídání. Byli jsme všude možně po Jadranu i Řecku, táta se na cestách často a rád rozpovídal. To na tom všem bylo nejatraktivnější.

V čem vám dal nejvíc?

Nedávno, když jsem byl právě na Moravě, jsem se nad něčím zamyslel. Lidé mě tam občas zastavují a říkají, že jim připomínám tátu, že jde ze mě podobná energie. A mě tak napadlo, co mi vlastně ze sebe předal. Došlo mi, že přes všechny možný moudra, jak bych měl makat a dělat víc než ty ostatní, prostě to, co tak rodiče vždycky rádi říkají, mi on dal nejvíc tím, o čem nemluvil, kdy jsem ho jen viděl, jaký je, jak reaguje v různých situacích, na různé lidi i na nepříjemné věci. Jak se snažil být vždy spravedlivej, snažil se lidi pochopit, odpouštět, a ne je jen nějak odclonit. Máma se s ním občas hádala, že si nechává dělat na hlavu, a často měla pravdu, ale on říkal: Já vím, proč ten člověk tohle řekl a udělal, proč si tohle o mně myslí. Ale to je jeho slabost, pro to se na něj nemůžu zlobit… To byly věci, který si přečtete v různých šifrách z motivačních knih, ale on takový prostě byl. Zkrátka proto, abych si z něj vzal to nejlepší, ho stačilo jen pozorovat.

Někdy je asi lepší hned člověku neukazovat, co udělal špatně, jaké meze překročil, ale dát mu čas, ať to pozná sám.

Když překročí nějaké hranice, urazí vás… a vy ho hned neodsoudíte a neztrestáte, tak je to pro něj těžší, protože jinak by se dalo říct: jo, je to vyřešený a jde se dál. Ale takhle mu dáte čas si to uvědomit a zamyslet se. No, musím říct, že se to sám pořád učím. Pamatuju si, jak sestra začala kouřit, máma ji při tom přistihla a řešila to s ní slovenským způsobem, který, přiznávám, bývá často účinnější. Potom si s ní v klidu promluvil táta a skutečně kouřit přestala. Těžko dnes říct, jestli to tehdy bylo ze strachu z mámy nebo z poučení táty, každopádně jí to vydrželo tak dva roky. Pak už pálily i s mámou doma jednu za druhou.

ForMen-Brzobohaty6477
svetr, Diesel, 6910 Kč bunda, Barbour, prodává Enter The Address, 3800 Kč

Vy sám kouříte?

Vlastně ne, ale zvolil jsem proti kuřákům jinou strategii. Když mi začnou hulit pod nos, vytáhnu svůj vanilkový tabák a smotám si malé voňavé cigárko. Kolem mě se vždycky rozhostí vonný dým a jsme si kvit. Otec začal s kouřením na vojně. Párkrát chtěl přestat, ale když mu jeden doktor v Americe řekl, že má plíce jako dvacetiletej kluk, zase si to rozmyslel. Ale cévy samozřejmě dostávaly zabrat a nahrával tím svým zdravotním potížím.

Neurazte se, ale připadá mi, že jste byl takový vzorný synek. A pak ten rychlý katapult mezi známé tváře… Užil jste si vůbec bezstarostné studentské pařby?

Ale jo, užil, možná o něco míň než poctiví pařiči, ale co jsem nestačil ve škole, dohnal jsem později. Od patnácti jsem studoval na konzervatoři. Snažil jsem se to brát poctivě a navíc mě to i dost bavilo. Dal jsem se dohromady se spolužáky a hráli jsme na jazzboatech; říkali jsme tomu gastro jazz, takový to hraní cizincům k jídlu. Což se vyznačovalo hraním potichu a nikterak posluchačsky náročně. I tak mě to ale od hudby neodradilo, byla to skvělá zkušenost. Hudbu mi asi nikdy nic a nikdo nezprotiví. Miluju celý ten proces jejího vzniku. To, že někdo něco slyší, napíše to do not, a pak někdo další nebo i on sám to zase přehraje a zprostředkuje jinému zážitek z muziky. Chtěl jsem tohle řemeslo umět, fascinovalo mě. No, takže jsem nekalil možná tolik jako jiní, ale taky to znám. Co mě naopak moc nebavilo – dirigování. Dokážu udirigovat těleso o pětadvaceti muzikantech, kteří mi třeba nahrávali hudbu pro seriál Labyrint, ale to je tak maximum. Rád tuhle činnost přenechám povolanějším.

Co vlastně dělá vaše sestra?

Sestra se věnuje producentství pro reklamu a film. Je ve stejný branži, jen z druhé strany. Na rozdíl ode mě je velice organizačně a produkčně schopná, ovládá jazyky, ve své práci je velmi úspěšná.

Co vy a sociální sítě?

Přiznám se, že to jde docela mimo mě. Facebook mám díky přímému propojení s fanoušky, kteří se díky tomu dostanou k aktuálním informacím o mých vystoupeních a podobně, ale abych řekl pravdu, ani pořádně nevím, jak se do něj dostat, natož tam nahrávat fotky nebo videa. Komentáře k nim čtu jen zřídkakdy. No a takové ty diskuse pod články různých zpravodajských serverů nečtu vůbec. To už jsem si od SuperStar zakázal a byla by ztráta času na to jakkoli reagovat. Je to asi zvláštní druh lidí, kteří mají potřebu zakládat negativistické debaty a stále na něco agresivně reagovat, třeba i na zcela bezduché zprávy z bulváru. Ti lidé musejí být v životě asi velice smutní.

Vedete divadlo po otci?

To by dopadlo… Nedej bože, že by to tak někdy bylo. O divadlo se stará maminka, která je velmi organizačně schopná. Já mám co dělat, abych uřídil sám sebe. V divadle jsem jen umělecký dělník, který je navíc podepsaný i pod hudbou. To mě baví a do ničeho dalšího se nemontuju a ani to ode mě nikdo nevyžaduje.

Ve hře Tančírna se lidé seznamují prostřednictvím tance. Co si myslíte o internetových seznamkách?

Sice netuším, proč se mě na to ptáte, ale veskrze jen to dobré. Myslím, že je dobře, že existují. Ne každý má povahu na to někam přijít a seznámit se, proto ty internetové mají smysl – pojďme si nejdřív psát a uvidíme… Proč ne. Mám dva kamarády, kteří se takhle seznámili se svými partnerkami. Na druhou stranu to má i svoje mouchy, protože nevíte, jestli se z korespondenčního přítele nevyklube podivín. Jenže to mnohdy neodhadnete ani tváří v tvář. Asi to i šetří čas, což je obecně taková epidemie téhle doby. Všechno se dnes děje velice rychle, že si kolikrát ani nestačíte uvědomit, že se něco opravdu stalo a dostatečně to prožít. Mě tohle před časem potkalo, když jsem byl na Mozartově Figarově svatbě. Je to vlastně jednoduchý příběh podobný současným telenovelám, ale má krásné pasáže, které jsou takovými hudebními pralinkami. Jenomže ovlivněn všudypřítomným spěchem a počítáním minut a hodin jsem začínal mít pocit, že je to příliš zdlouhavé a začalo mě to nudit. Chápete? Mozart a nuda, to přece nejde dost dobře dohromady. Seděl jsem tam a jen čekal, až bude konečně půlka, abych si mohl o přestávce zkontrolovat maily, zprávy a tak. Najednou jsem si uvědomil, jaká to dobrovolná oběť doby vlastně jsem, když to vnímám takhle. Dal jsem si takovou pomyslnou facku, vypnul telefon, uklidnil se a druhou polovinu si maximálně užil.

ForMen-Brzobohaty6362
kožich, Indigofera, prodává Denim Heads, 13 800 Kč tričko, Diesel, 1800 Kč kalhoty, Indigofera, prodává Denim Heads, 5500 Kč boty, Red Wing, prodává Denim Heads, 9000 Kč

Ale od spěchu znovu k hudbě – i dnes zůstává nepřekonaný klasický symfonický zvuk, nelze ho nahradit. Není tam nic navíc, pořád se používá pro všechny dramatické a filmové žánry a je stále dokonalý. Ve světě, který proměnily mobily a počítače, se tohle zatím nezměnilo. Ani to, že dodnes lidé vnímají durovou tóninu jako veselou a mollovou jako melancholickou. A přitom jde o rozdíl půltónu. To mě fascinuje.

Spolupracoval jste i s dnes už zesnulým Petrem Hapkou. Jaké to bylo setkání?

Šlo o spolupráci na díle Kudykam, které ve verších napsal Michal Horáček a nazval ho lyrikálem. Petr Hapka složil hudbu a já ji aranžoval pro malý orchestr společně se svou vlastní scénikou. Petr Hapka byl velice nadaný bohém, noty ho moc nezajímaly, důležitá pro něj byla melodie. Pamatuju si, že něco zahrál, já si to zapsal, a on se ptal, co to dělám. Pak mávl rukou a s jistou nadsázkou řekl, že noty jsou berličkou netalentovaných. Dělal si legraci, ale já to jeho pankáčství miloval. Měl to tak, že on byl tvůrce, a tvůrce má přicházet s melodiemi. Nahraju si to tady do toho kurzweila, říkal, a pak to dám někomu přepsat. Byl jsem u něho párkrát, když syrově zpíval nové písničky. Musím dát za pravdu Michalu Horáčkovi, že s jistou mírou nadsázky byly právě tyhle první popěvky jejich společných písní vždy tou nejlepší verzí.

Jezdíte i s kapelou po republice. Jak to jde?

Předloni jsem vydal k mému upřímnému překvapení vcelku úspěšné album Identity. Není to vážně žádná hraná skromnost, já od toho alba vlastně očekával jen to, že budu moci lidem po případných koncertech něco prodat s sebou domů, když už přišli. Přiznávám, že jsem si ve skrytu duše přál, aby se mé písně líbily, ale že si album vyslouží platinové ocenění, mě teda vážně vůbec nenapadlo. Navíc jsme odjeli s kapelou i spoustu koncertů v rámci turné a pokaždé byl plný sál lidí. Je to moc krásný pocit interpretovat vlastní písně někomu, komu se to líbí a patřičně to ocení.

ForMen je stylový časopis pro muže, takže se nemůžu nezeptat na váš styl oblékání.

Chápu, vlastně jsem tak trochu v obavách čekal, kdy s podobnou otázkou přijdete. Já se oblékání nevěnuji víc, než je pro mou práci a pro mé pohodlí nutné. Nejsem žádný fashion maniak, ale zároveň mi to není zcela ukradené. Rád chodím oblékaný dbale i nedbale elegantně. Je to snadné, jelikož nemám zapotřebí být v módě výstřední a zároveň to o mně mému okolí sděluje jistý názor.

Nakupujete si oblečení sám?

Většinou ano. Rozhodně nemám stylistu. Ale jestli chcete vědět, zda se Taťány ptám na názor, tak ano a rád. Vlastně to poměrně často děláme i vzájemně. Asi oba víme, že ten druhý nás vidí méně kriticky, než my sami, a takový názor potom naše příliš sebekritické oko většinou potěší.

Věnujete se charitě?

Jsem muzikantem v Čechách, takže vlastně ano. Ne, dělám si legraci. Já nejsem v oblasti charity nějak přehnaně aktivní. Neřekl bych ani, že mám filantropické či snad výrazně altruistické sklony. Když můžu, tak pomůžu, ale sám nic neiniciuju. Charitě se věnuje Taťána, a to velmi činně a aktivně. Dosáhla velkého úspěchu, který teď smysluplně zúročuje. Je ambasadorem dobré vůle, na základě jejích myšlenek se musí něco dít a je moc dobře, že je to právě v péči o seniory. Má úspěchy i na mezinárodním poli. Takže to, že s ní žiji, mi dává pocit, že jsem tak trochu součástí jejích filantropických aktivit. I když tahle věta teď asi mohla vyznít docela směšně. Víte, co tím myslím… jsem při tom a to mi pro klid duše stačí.

Jak relaxuje skladatel, hudebník, příležitostný moderátor a herec?

Když to jde, tak v posilovně, tam dokážu vypnout a soustředit se jen na trénink. I když poslední dobou jsem tedy tomu moc nedal. No a druhou formou relaxace je jídlo, to miluju. Taky vařím a podle názoru ostatních asi ne úplně marně. Opravdu mě to moc baví. Odebíral jsem třeba váš F.O.O.D. a ještě další tituly, měl jsem jich fůru, už to nebylo kam dávat. Mám taky spoustu kuchařek. Jamieho Olivera jsem zbožňoval. I proto, že jeho forma cooking show byla ve své době naprosto fenomenální.

Však vy jste se v televizi taky neztratil. Třeba silvestrovský klavírní souboj s Ondřejem Brouskem – to byla osvěžující estráda.

My jsme léta kamarádi, spojuje nás láska k vaření i k hudbě. A máme podobný zážitky – protože máme podobná jména i iniciály, pletou si nás jako autory a posílají výpisy tantiém omylem tomu druhýmu… i když pravda, to se stalo jen jednou. Ondřej taky píše pro televizi a je pro mě v tomhle směru do jisté míry vzorem, co se filmové hudby týče. Je jak hudební encyklopedie, zná partitury od Johna Williamse přes Alana Silvestriho, Michaela Nymana, Dannyho Elfmana…

ForMen-Brzobohaty6290
svetr, Review, 1299 Kč kalhoty, Indigofera, prodává Denim Heads, 6200 Kč boty Red Wing, prodává Denim Heads, 9000 Kč

Budete zase hrát v seriálu nebo filmu?

Neřekl bych, že mě něco takového v nejbližší i o něco vzdálenější době čeká. Pro mě je teď muzika na prvním místě mých pracovních zájmů a aktivit. Neříkám, že bych do ničeho nešel, ale nekonečný seriál, to by už pro mě nebylo. Film, to je něco jiného. Teď jsem hrál ve filmu o ruské okupaci, hrál jsem prorežimního zpěváka, hezký scénář, bylo to zábavné. A tenhle rok bych měl snad také něco filmového točit. Ale to jsou věci, který mají začátek a konec. Zatím nemusím živit velkou rodinu, takže nesténám, nečekám na telefon s nabídkami. Uživím se bez nabídek k práci i tak docela dobře.

Jste šťastnej chlap.

Řekl bych, že ano. Nestýskám si. Vedu život, jaký si přeju vést, mám po svém boku krásnou, vtipnou, chytrou a milující holku, která mě má ráda takového, jaký jsem. Mám úžasnou mámu, skvělou ségru a kolem sebe bezvadný lidi a přátele. Nechci na tom nic měnit.

Text: David Nesnídal, Foto: Ben Renč, styling: Jan Pokorný