Národní divadlo v Brně ovládnou Kmeny

Kuba Jíra, NdB

Roman, Milada, Magdaléna, Štěpán, Martin, Jakub a Annette. / Sedm velmi individuálních příběhů. / Sedm nečekaných kmenových zkušeností. / Sedm herců v prádelně divadla Reduta. / Osobní vzpomínkové fotoalbum. / Exkurze do života vašich sousedů. / Střípek do mozaiky malých rodinných dějin. / Kmeny.

Kuba Jíra, NdB
Kuba Jíra, NdB

V našem současném světě je téměř nemožné někam nepatřit. Zvláště mluvíme-li o světě mladých lidí v dnešním postindustriálním městě. Pro sociální skupinu, kterou spojuje stejný zájem, styl oblékání i názory, se vžil pojem subkultura. A právě subkultury alias kmeny mapuje rozsáhlá publikace nazvaná Kmeny, vydaná roku 2011, jejímiž autory byli hudebník a výtvarník Vladimir 518, publicista Karel Veselý a fotograf Tomáš Souček.

5

Kniha, hlavní inspirační zdroj naší inscenace, vznikla coby součást městských projektů BU2R. Pod vedením multimediálního umělce Vladimira 518 pomocí textu a fotografií představovala aktuální podobu pražských komunit od hip hopu a hardcore, přes gotiky a neohippies, až po motorkáře, fanoušky tuningu či milovníky japonské popkultury. Jejich vizuální a životní styl mapovalo více než tři sta barevných snímků fotografa Tomáše Součka, jenž příslušníky jednotlivých kmenů zachytil v autentickém prostředí. Sám se netajil tím, že ho vždycky přitahovali lidé, kteří „dělají věci jinak a žijí si po svém“; teď s nimi tedy mohl strávit několik velmi intenzivních chvil.

Kuba Jíra, NdB

Česká premiéra se koná 9. února 2017 v 19:00 v divadle Reduta. V návaznosti na inscenaci pak bude od 11. května 2017 probíhat oficiální výstava Kmeny 90 v Moravské galerii v Brně.

Možná, že Kmeny pomohou objevit dosud neviditelné obyvatele paralelního velkoměsta, které se skrývá tam někde pod lesklým povrchem výškových budov a neonů obchodů. A třeba při setkání s jeho domorodci zjistíte také něco víc o sobě a svém životě.

(z předmluvy ke knize „Kmeny“)

2

Rozhovor s Braněm Holičkem

Braňo, co Tě zaujalo na knize Kmeny? Co bylo tím nejdůležitějším impulsem, že ses rozhodl se touto knihou inspirovat a vytvořit podle ní inscenaci?

Byla to především výzva. Spousta lidí reaguje (i teď, v průběhu zkoušení) velmi překvapeně, když se dozví, že jsme se rozhodli divadelně zpracovat Kmeny. Tedy v první řadě to byl hec – jak dostat tenhle fenomén na jeviště.

Do inscenace sis vybral téměř stejnou hereckou sestavu, jaká se objevila ve Tvé předešlé inscenaci v Redutě? Proč? Je pro Tebe důležité pracovat s lidmi, kteří už Tvůj způsob práce zažili – nebo sdílejí podobné vnímání divadla?

Tak především byla práce na Labuti moc příjemná. To byl ten hlavní důvod, proč jsem toužil po stejném týmu. Slibovalo to stejně příjemnou práci, což se ve výsledku potvrdilo. A ano, také je skvělé, že se už známe, a to je pro tuto formu práce (tedy autorskou tvorbu založenou na improvizaci) vždy velmi výhodné.

Možná právě proto Tě napadlo vycházet z konkrétních osobních příběhů zúčastněných aktérů. Nebál ses, že imprese jednotlivých herců nemusejí být pro diváky, těšící se na vhled do podivných bizarních komunit, vždy přitažlivé?

Myslím, že to souvisí právě s tou nostalgií. S věkem, kdy do kmenů vstupujeme a posléze vystupujeme. Zdá se mi, že v tom má spousta z nás velmi podobné zážitky. Jednotliví zástupci kmenů v knize jsou jen koncentrovanější podobou toho, čím jsme byli nebo chtěli být; v některých případech dodnes jsme. Z toho plyne mé přesvědčení, že každý příběh, tedy ten skutečný příběh, má v sobě něco přitažlivého. Něco, s čím se bude divák schopen identifikovat či ho to nějak zasáhne.

Jak jste tedy při tvorbě inscenace postupovali?

Především jsme se bavili. A to doslova. Hodně jsme si povídali o tom, jakým způsobem se nás kmeny a subkultury v našem životě dotkly, či dotýkaly, nebo doteď dotýkají. Snažili jsme se najít unikátní výpověď sedmi lidí. Jejich vztah ke kmenu a vztah kmene k nim.

Příběhy z knihy se tak velmi originálně protnuly s příběhy našich herců a s jejich kmeny. Skutečnými, či domnělými… Existuje nějaký kmen, který, podle Tebe, stále čeká na objevení?

To netuším. Ale v tom jsou kmeny zajímavé. Navíc otázkou pořád zůstává, zda kmen – tedy jak ho chápeme ve vztahu k téhle inscenaci, potažmo knížce – jestli takový kmen vůbec existuje. Protože kmen nemá vrchol. Kmen je vlna. Místo vrcholu má hřeben… a ten se pohybuje. Je vlastně pořád na vrcholu a zároveň ve stejnou chvíli vzniká i zaniká.