(očima ženy) A žili šťastně?

Snímek obrazovky 2017-12-04 v 18.35.41

Znáte to, občas se všichni rádi podíváme na tu nejpitomější americkou komedii, abychom se uchlácholili a mohli si říct, že ještě fakt není všem dnům konec, a že nás určitě čeká co nevidět taky takovej happyend… Otázka je, jestli takový happyendy stojí za to, a jestli je onen příběh romantické komedie vůbec reálný, respektive přenositelný do praxe.

Vezměme si to popořádku: Ona je velký zvíře vydavatelskýho byznysu, a on chudínek její asistent. Upřímně, ani to se reálně moc neděje, a to i pokud vezmeme v potaz, že Amerika a Česko jsou si podobné asi jako nebe a dudy… U nás je pořád víc v kurzu šéfík a jeho asistentka. Sekretářka lomeno milenka. Archetyp.

Jenomže kočičce začne téct do bot, a musí se urychleně a) vystěhovat ze států, nebo b) uzavřít svazek manželský. No a kdo se teda najednou hodí? Jeho asistence je najednou to nejlepší, co jí mohlo potkat. Vzhledově docela ujde, a i kdyby ne, tak se prostě hodí. A bude veselka, to mají všichni radost! Až na využitýho týpka, k němuž se velká šéfová potažmo budoucí bývalá potažmo pipina nasáčkovala na cestu na Aljašku za jeho rodinou. To aby se lépe poznali (jak rafinované).
A je tady oblíbená část všech zaoceánských tragikomických komedií – začíná se všechno otáčet, začíná vyhrávat dobro, láska a upřímnost, nad povrchností. Paninka si začíná uvědomovat, že rodina je všechno, ačkoliv ona už žádnou nemá. Začíná si říkat, že je to nejkrásnější, co může být a že by možná stálo za zvážení, jestli je dobrý makat od nevidim do nevidim jenom proto, aby zapomněla na svůj osobní život v troskách. Že by možná bylo fajn taky někam patřit, byť do zatím cizí rodiny.

A pak přijde bomba – potřebují se přece o sobě dozvědět co nejvíc, až je na imigračním budou zpovídat. A tak jednoho večera v jednom pokoji na Aljašce kápnou oba božskou. „Nespala jsem s nikým rok a půl,“ řekne ona, a sama tomu nemůže uvěřit. Ano, to se stává i lepším lidem. I pod palbou několika dalších šokujících pravd o ni se on akorát zastaví a řekne: „Páni! Jako vážně jsi nesouložila 18 měsíců?!“ A mohla bych tady vymýšlet varianty jak je to možné a konec konců bych si ani tolik vymýšlet nemusela (vtípeček). Ale tady jde pouze o jedno – totiž nadšený divák očekává, že svaly posetý hollywoodský eso vyskočí ze země a tu nebohou ženskou, která se snaží všechny svoje životní fucku-py skrýt za boží kariéru, pomiluje tak, že si z toho nejmíň tejden nesedne. A ono nic. Pardon, ale tohle je přesně ta část příběhu, který nevěřim, že by se mohla reálně stát.

Alespoň teda s ohledem na fakt, že se za pár dní vzali, pak si ona jakože uvědomila, co udělala hroznýho, hystericky se odebere zpět do velkoměsta, načež on je jí samozřejmě v patách s tím, že ji miluje a že si to uvědomil a že teda není co řešit, a pak všichni zatleskají tomu velkýmu happyendu.

A teď jakože zazvonil zvonec. Proč se prostě netočí to, co je potom? To bylo zas v jiným filmu: „Ale točí – přece porno!“ To bude stoprocentně tenhle případ, no…

Text: Simona Redlipska