(očima ženy) Co je ideál? Existuje vůbec?!

Snímek obrazovky 2017-12-04 v 18.35.41

Pokaždé když se my holky sejdeme na kafe, nebo víno, je předem jasné, kam budou všechny body debaty vést. Neberte to tak, že byste za všechny problémy v dámském světě mohli vy, protože právě často tím problémem bývá vaše absence. Nicméně to je vše, čím vám teď pohoním ego, protože dnešní doba přináší několik, často právě pro něžné pohlaví nepochopitelných úkazů…

Teorie ideálu

O tom, jak ženy vidí potencionální ideál muže či jestli něco takového vůbec v našich hlavách existuje, už jsem psala (samozřejmě bez jistého výsledku). O ideálním stavu jakéhosi vztahu se chystám psát právě teď. Nic složitého, pokud si hned ze začátku vyjasníme, že slovo ideální se dá uchopit různě a že ideální je pro každého z nás něco jiného. Žel bohu, opravdu pro každého – tedy třeba i pro partnerku a partnera, kteří jsou spolu.

A ono to tak má být. Absurdní ovšem je, že se celé dlouhé životy snažíme docílit toho abstraktního ideálu, aniž bychom aspoň zhruba tušili, jak má vypadat. A občas z té těžké cesty sejdeme. To abychom všechnu dosavadní snahu přivedli vniveč. Velice podstatnou věcí je, že si to všechno děláme sami. Tedy ‚jaký si to uděláš, takový to máš‘. Všechny problémy, nepříjemné situace, ale i naopak lásky a velmi příjemné chvíle jsou v naší režii a je pouze na nás, jak s tím naložíme. A to i za cenu toho, že to bude proti morálce, proti srsti někomu dalšímu, nebo i v rozporu s monogamií…

Mýma očima vypadá ideál až podezřele jednoduše, respektive se jednoduše řekne, hůře pak realizuje – dělat vše ku spokojenosti své, v druhé řadě i blízkého okolí. Tudíž – ideální stav je pocit blaha, spokojenosti a snad i štěstí především v nás samotných. To je vcelku těžká řehole. Proto k tomu tedy přizveme druhou podstatnou složku – partnera, milence, manžela, kluka, holku, dle libosti. Ten/ta jsou hned vedle nás. Pak je okolí. Chci říct, že vztah mezi dvěma lidmi je důležitý opravdu jen pro ty dva lidi, a jakkoliv to zní sobecky, je to prostě tak. Mýma očima, zdůrazňuji… Takže to tak třeba vůbec není, ale přijde mi to jako celkem logická teorie.

Krátkozrakost

Milenec. To je speciální kapitola, ve které hraje často velkou roli právě okolí. Pokud si vedete klasický monogamní spořádaný vztah, všichni kolem buď jen spokojeně přitakávají, nebo jim to je úplně u zadku. Jenomže pokud se pustíte do ukusování zakázaného ovoce (oh, jaké cool přirovnání), a ví to někdo další, může rychle započít požár.

A to především proto, že milenecký vztah, v němž tedy minimálně jeden ze dvou zúčastněných takzvaně podvádí, vidí ostatní velmi, velmi krátkozrace. Ne, nezastávám se jednotně milenců ani milenek, ale jen chci podotknout, že vždycky takový vztah nemusí nutně znamenat to nejhorší, ale může být i prospěšný. Ihned vysvětlím – pokud podvádíte, logicky asi nejste spokojení s tím, co máte a hledáte onu spokojenost tím pádem jinde. Pokud ji kdesi najdete, může se vcelku rychle projevit i tam, kde dosud nebyla, a nějakou dobu to třeba i může fungovat. Pro ty, co stále nechápou: Nevěra nemusí pokaždé udělat do stávajícího vztahu díru, nýbrž tu již existující ucpat.

Nejsem si vědoma toho, že by někdo už vymyslel, jak tak nějak v klidu a v tichosti uhasit požár, jenž může vzniknout a ve většině případů pravděpodobně opravdu vznikne po provalení té tak nechvalně známé nevěry. Nebo spíš: Jak uhasit žár vášně jemu předcházející?! Nechávat se unášet, nebo se snažit racionálně jednat? Jak začít přemýšlet, když mozek stávkuje? Jde to, přežít bez úhony? Pořád jsem si tak nějak jistá, že na tyhle otázky nikdo nezná správnou odpověď. Ale na co správná odpověď existuje, když se bavíme o mezilidských vztazích??? Jsou jen teorie. Výplody našich fantazií, zoufalých momentů, nebo i šťastných momentů, obhajob špatných úsudků…

Jak už jsem zmínila a můžu na to upozorňovat do nekonečna: Ideální je spokojené bytí. Což je, pravda, široký pojem, ale určitě stojí za to si ho celý život nějak formovat a neustále si pokládat otázku, zda jsme či nejsme spokojení. Ideální je si alespoň většinově odpovídat slovem ano. Pak si můžete sami poklepat na rameno, třebaže by to ostatní ani nenapadlo.

Text: Simona Hynková, ig: @simona_redlipska