(očima ženy) Just do it!

Snímek obrazovky 2017-12-04 v 18.35.41

Pokaždé když se my holky sejdeme na kafe, nebo víno, je předem jasné, kam budou všechny body debaty vést. Neberte to tak, že byste za všechny problémy v dámském světě mohli vy, protože právě často tím problémem bývá vaše absence. Nicméně to je vše, čím vám teď pohoním ego, protože dnešní doba přináší několik, často právě pro něžné pohlaví nepochopitelných úkazů…

(sorry Nike, drze jsem si vypůjčila ten legendární a všeříkající slogánek…)

Vztahová xenofobie

To je úplně jedno, o který druh vztahu se jedná, fakt. A chlapi, jak vidno, často ani nemusí vědět, kam to s jejich potencionální ‚drahou‘ spěje, aby se báli a pomalu, však jistě brali nohy na ramena. No, když už se tak často řeší všemožná xenofobie ve společnosti, a to dokonce celosvětově, myslím že je na místě se podívat na zoubek té ve vztazích. Mezilidských vztazích.

Řekla bych, že máme všichni docela dost zažitou domněnku, že ženám společně s jejich city a rozporuplnými náladami se nikdy nedá rozumět. To v podstatě můžu potvrdit, protože často nerozumím ani sama sobě, a znám pár dalších, které jsou v tomto ohledu to samé v bledě modré. Akorát se v tom tvrzení zapomíná na chudáky chlapy. Vůbec nechápu, proč se na ně tak často zapomíná. To je pořád něco, nedivila bych se, kdybychom na ně jednou zapomněli docela. Takže – ať je to kluk, urostlej chlap, kamarád, taky rád, nebo třeba děda – nedá se jim mnohdy rozumět ani za mák.

Nedávno jsem měla takovou tu chvilku osvícení, kdy se stává, že sama sobě porozumím (možná?). Přišla jsem v tu chvíli na dost zásadní skutečnost, a to že jsem si zkrátka vybudovala nebývale velkou důvěru k jedinému z mnoha mužů kolem (kdybych aspoň věděla jak). No a teď by se chtělo navázat tím, že to je či brzy bude láska jako trám, a že on je asi už teda ten pravej… Jenomže ne. A nikoliv proto, že bychom se neměli rádi. Pomyslná lampa uvědomění nade mnou zhasla, a já si tváří v tvář faktu, že zřejmě panu X důvěřuju tak, až mě to samotnou děsí uvědomila, že stejně nejsem na vztahové vlně, ale spíš na vlně ‚užívej si přítomného okamžiku‘. Což je teda spíš než vlna, tenkej led. Jenže já na takový ledy našlapuju hrozně ráda. A někdo bohužel hrozně nerad.

A to je přesně to, co se snažím vysvětlit. Fakt, že holka nechce nějak hrotit vztah je, zdá se, naprosto nepřijatelný, a to i v roce 2018 (což mi připadá trochu alarmující, ale co už). Možnost, že by chlap přiznal svůj strach, je naprosto mizivá, takže se vlastně na počátku roku 2018 pohybujeme do jisté míry v bezmoci, a zároveň xenofobním světě, co se vztahové roviny týče.

Užívat si, byť spoře, hezké okamžiky s člověkem blízkým, ale ne zas tolik abychom toužili být k němu nonstop připoutaní přeci není nic, nad čím by se muselo dlouho dumat. Jenomže je to asi dost nestandartní postup, navíc bych řekla že dost mimo společností adorovaný mainstream.

Mimochodem – pokud si vygůglíte slovíčko xenofobie, vyskočí na vás vcelku jasná definice: „Projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství ke všemu cizímu.“ A aby nedošlo k nějakému nepříjemnému omylu, tak bych ráda podotkla, že nedůvěra, odpor a nepřátelství tady někdo nechová k lidem, ale k vztahu – to uskupení, kdy dva lidi jaksi souzní a dělají spolu spoustu věcí a tak dále.

Pokud ale opravdu netoužíte tvořit klasický pár se vším všudy, nikdo vás přinutit nemůže, ani kdyby sebevíc chtěl. Prostě to nejde, takže klid. Firma Nike vás taky nemůže donutit, abyste cvičili v jejich hadrech. Nebo abyste vůbec cvičili…

Text: Simona Hynková, ig: simona_redlipska