(očima ženy) Mínus a mínus je plus?

Snímek obrazovky 2017-12-04 v 18.35.41

Pokaždé když se my holky sejdeme na kafe, nebo víno, je předem jasné, kam budou všechny body debaty vést. Neberte to tak, že byste za všechny problémy v dámském světě mohli vy, protože právě často tím problémem bývá vaše absence. Nicméně to je vše, čím vám teď pohoním ego, protože dnešní doba přináší několik, často právě pro něžné pohlaví nepochopitelných úkazů…

Už v hodně útlém věku jsme se všichni učili, že dvě plus dávají nakonec logicky plus, ačkoliv dvě mínus stejně tak. Naštěstí pouze v matematickém světě. Nebo to má snad přesah i do osobního života?

Celou základku jsme přece nadávali, že matika nám nikdy k ničemu nebude, jenomže z nenadání jsou tu zase ty proklatý rovnice o dvou neznámých. A zatímco jsme jako puberťáci byli přesvědčeni o tom, kdo jsme (haha), teď jsme si jistí, že nevíme ani kdo jsme my sami, natož kdo je ta osoba, s níž navazujeme vztah.

O plusech a mínusech jednotlivých lidí bychom mohli všichni debatovat do nekonečna. Protože to každý vidíme úplně jinak, chce to trochu (respektive hodně) chemie, která tím vším pěkně zamíchá, zároveň ale často jediná pomůže, je prostě zásadní.

KLAD VS. ZÁPOR

Tak co ty plusy? Všimla jsem si, že většina lidí kolem mě nejsou zastánci toho, že samé plusy by tvořili plus, tedy kladné znaménko (znamení?). Každopádně matematicky to je správně a v praxi to taky vlastně může fungovat. A pokud půjdeme z extrému do extrému, rovnou zjistíme, že samé mínusy můžou vytvořit jeden krásný klad (poklad?). Co mi tady nesedí je, že vyrovnanost (tedy plus a mínus) vyjde nakonec v záporu?!

Rovnice o dvou neznámých je hezká metafora dospělého vztahového života, ale ve skutečnosti se matematické jevy v osobní rovině jeví býti spíš náhodné. Chemie je taky čistě náhodná, zato funguje přesně tak, jak se od ní očekává – tedy zcela nahodile.

Text: Simona Redlipska