(očima ženy) Nebudeme mít vztah! A jak to uděláme?

portretovka

Pokaždé když se my holky sejdeme, je předem jasné, kam budou všechny body debaty vést. Neberte to tak, že byste za všechny problémy v dámském světě mohli vy, protože právě často tím problémem bývá vaše absence. Nicméně to je vše, čím vám teď pohoním ego, protože dnešní doba přináší několik, často právě pro něžné pohlaví nepochopitelných úkazů…

Je známo, že ‚co se řekne, to platí‘. Aha! Na začátek si prosím definujme pojem ‚vztah‘ – protože se mi pozdává, že někteří pánové v rámci xenofobie z trvalého milostného vztahu provázaného nedej bože láskou zapomínají, že vztah máme s každým, koho za celý život potkáme. I s prodavačem na trhu je nějaký vztah – ok, to tak sice je, ale nebudu zabíhat do extrémů… Možná.

„Žádný vztah“ – řekl, a hladil mě (nejen) po zádech v pozici vleže… No comment.

A tady už narážím na to, že v dejme tomu ‚blízkém vztahu dvou lidí‘ tak úplně neplatí verbální diktát. Nějakým záhadným způsobem je to spíš tak, že to co se řekne, vůbec nefunguje (zato když prodavač řekne: „Tři sta padesát osm, prosím“, v pohodě odvětíme: „Kartou, prosím“! A všechno je, jak má být.). Jak banální je rozřešení tohoto problému – totiž platí diktát pocitů a tužeb a všech těchto velmi neverbálních projevů. Možná proto taky často nefunguje ve vztazích přímá komunikace. Protože pocity se někdy slovy popsat nedají…

V případech, kdy jeden ze dvou poctivě trvá na tom, že vztah nebude, tak skutečně nebude, pokud náhodou nenastane nějaký velký zlom. Vztah nebude, a pokud zbyde trocha slušnosti, potřeseme si rukou nebo tak něco, jakože kámoši (jasně, určitě), ale vztah, a to jakýkoli, už rozhodně nebude. Snad jen jste-li prodavač…

Text: Simona Redlipska