(očima ženy) Nic než svátek lásky – což je vlastně dost…

valentyn

Každý rok to samé. Valentýn a nic než americký komerční svátek. Láska je ve vzduchu. No jo, ale to je snad i jindy, ne? Ale každý si rád přibere k tomu obrovským množství našich vlastních a státních svátků nějakou takovouhle sladkostma a ještě sladšími slogany na každým rohu oplývající bombu. Ač to možná vypadá, že Valentýn haním, není to pravda. Je to jedna z možností. Někdo ji preferuje, jiný nikoliv.

Rutina, kdy od táty dostanu krabičku Rafaela (doufám). To by mi mělo stačit, když táta byl, no a vlastně asi vždycky bude chlap číslo jedna v mém životě. Jenomže roli postupně hrajou i jiní chlápci a stejně jako přemýšlí spoustu ostatních, že je lepší si nějaký vztahy začínat až po vánocích, svátcích a narozeninách (takticky), si nikdo okamžik zamilovaní nevybereme.

Tudíž to samozřejmě muselo přijít v podobnou chvíli jako všechny moje dosavadní paradoxní vztahy. Bude 14. února. Tak doufám, že se z toho všichni neposereme. Ostatně dobrá večeře nebo malý dárek není nic tak strašně zvláštního. Malý sms vzkaz nebo kytka, která ráno netrpělivě čeká v práci na recepci… Můžeme se překvapit jindy a bude to úplně stejně pěkný, jako v tento den.

Správně, takže tenhle svátek strávím rozhodně bez milence, jak ráda nazývám svoje lásky. Ale ne snad proto, že bych láskou jako takovou a její oslavou jakkoli opovrhovala. Myslím, že neexistuje takový datum v kalendáři, kdy by měla láska mezi dvěma vygradovat na nejvyšší level. Jak už jsem zmínila – doufám, že se v ten den nikdo neposereme…

Budu vlastně šťastná, když si třeba všichni chlapi, který jsem kdy měla ráda, budou hrát doma péesko, dají si u toho dobrýho panáka, nebo pivo, a co si budeme povídat – vzdají tak největší hold svátku lásky tím nejryzejším způsobem. Myslím, že sám svatý Valentýn by to nejradši udělal stejně. Anebo by šel do hospody na Ligu mistrů, jak ostatně předpověděl už včera kolega – co je víc: Valentýn, nebo Liga mistrů? Aha? Stejně chce jít určitě spousta ženských do kina na 5O odstínů, tak si prostě udělejte láskyplný den každý po svém a je to vyřešeno. Poděkujete později.

Já s radostí 14. února prožiju s kamarádkou, se kterou v noci bude určitě o poznání menší vzrůšo, zato dám ruku do ohně, že se taky dostatečně ‚milujeme‘. Každopádně s ní nestrávím večer tak docela kvůli svátku zamilovaných, ale kvůli tomu, abychom společně oslavily pracovní příležitosti a úspěchy, které nás obě zrovna na sklonku poloviny února potkaly.

Zajímavé je, že neexistuje žádný svátek, jenž by oslavoval třeba právě práci v kladném slova smyslu či slibně rozjetou kariéru. Nemyslím to tak, že by se měli oslavovat workoholismem a kariérou posedlí lidé. Ti ať se jdou ve finále taky vycpat. Nicméně úspěšný pracovní život, ze kterého má člověk upřímnou radost a potěšení, se pořád jaksi neodpouští, a vlastně ještě před tím nechápe. Proč? To netuším, každopádně v tomto století oslavovat pořád pouze ‚svátek práce‘, při kterém notabene dostaneme v práci VOLNO, mi připadá maličko zvláštní… Pojďme si vymyslet nějaký další svátek, zdá se, že jich máme pořád málo.

Text: Simona Hynková, ig: @simona_redlipska