Pavel Brázda: Proč je důležité mít motorku?

unnamed

Už ve školce jsem poznal všechny typy aut z jednoho kilometru v noci podle tvaru zadních světel.

A na základce sypal z rukávu kilowatty a newtonmetry. Přesto jsem do šestatřiceti jezdil jenom autama a občas si nadšeně půjčil na dovolené stopětadvacítkový moped.

Až jednou v létě jsem se rozhodl, že si udělám „papíry na velkou“ a poprvé v životě se ještě v motoškole projel na stokoňovém stroji.

S čerstvými papíry jsem u prodejce ukázal na první stroj za výlohou – a začal jezdit.

Když člověk s něčím začíná, nemá představu, do čeho jde a co má chtít. Nároky a potřeby se časem teprve cizelují, člověk získává názor až zkušeností. Co vám tedy ježdění na motorce vlastně dá?

Opravdovost

V dnešní „umělé“ době zažijete skutečnou autenticitu. Jen vy, cesta a stroj. Nikdo a nic vám nepomůže, máte to všechno ve svých rukách. Řídíte to. A je jen na vás, jak rychle a kam pojedete. Ucítíte chlad, vítr, vůni čerstvě posečené louky, vibrace motoru, namožená záda. Možná zmoknete, ale zažijete chvíle, na které budete vzpomínat a uvidíte místa, na která byste se jinak nedostali. Na vlastní kůži zjistíte, že tohle je ryzí esence svobody.

Radost z krásy

Motorky jsou prostě krásné stroje. Je to pocta konstruktérům a mechanikům, jsou to detaily, poctivé materiály a nenapodobitelná vůně oleje, benzínu a pryže. Je to výraz individuality, odráží to váš přístup a životní styl. Ukaž mi, na čem jezdíš – a já ti řeknu, co jsi zač. Docela to platí. Poslední roky dávají vzniknout vyhipstřeným bajkům, které sedlají maníci s plnovousy. Trochu móda? Možná. To nic ale nemění na podstatě věci.

Naučíte se novou věc

Motorka není skútr. Vyžaduje dovednost, kterou budete chvíli pilovat. Ovládat čtvrttunovou hmotu je zábavné, ale taky docela náročné. Tohle není jako stáhnutí nové appky, jsou to staré dobré hard skills. Umět řídit motorku by mělo patřit mezi základní mužskou výbavu, stejně jako zvládnout vyvrtat díru příklepovkou nebo uříznout klacek (vlastnoručně nabroušeným) nožem.

Stane se z vás lepší řidič

Co si budeme nalhávat, jízda na motorce není nejbezpečnější záležitostí. Chybu můžete udělat nejen vy, ale často někdo jiný. Budete víc číst silnici, budete víc předvídat, budete víc hlídat ostatní a budete se víc koncentrovat. Znovuobjevíte (nebo se naučíte) cit pro rovnováhu, pro náklony, pro studený asfalt, pro zatížení předního a zadního kola, pro spojku, pro meziplyny. Jako člověk jezdící na motorce budete automaticky nechávat v zácpě prostor pro ostatní motorkáře, budete líp vnímat rychlost (svoji i ostatních) a zlepšíte si reakce i prostorové vnímání.

Vyčistíte si hlavu

Proč si první motorku mnohdy kupují unavení čtyřicátníci? Krize středního věku a snaha najít z ní cestu je otřepané klišé, ale funguje to. Motorka je prostě geniální katalyzátor přeplněné hlavy. Rutinní cesta do práce získává v sedle nový rozměr, průjezd ucpaným centrem je rychlý a zábavný – a za městem začíná v sérii zatáček koncentrované štěstí. Delší vyjíždky nebo dokonce cestování už mají až terapeutický účinek.

A co vám to vezme?

Docela dost peněz, stejně jako každý jiný koníček. Je to stejné, jako když začínáte surfovat, lyžovat nebo se potápět. I tady záleží na tom, jaké máte nároky, co vám stačí, co potřebujete, a co už jenom chcete. Jedna věc je pořízení vytouženého stroje a druhá věc jsou doplňky a oblečení.

Snadno můžete přijít také k úrazu. Jezdit v létě „na pankáče“ jenom v tričku a s kokoskou na hlavě je sice pocitový návrat k pravé podstatě, ale rozumné to není. Zabít nebo zmrzačit se můžete i na kole a na motorce se riziko s narůstající rychlostí exponcionálně zvyšuje.

A taky můžete přijít o radost ze zimy a celé měsíce se zoufale těšit, až zase začne sezóna.

unnamed-2

 

……………………………………………………………………………………………………………………….

Jakou tedy pořídit?

Především tu, kterou chcete. Musíte se do ní zamilovat. Koukat na ní celé hodiny a vědět, že přesně tahle se vám líbí. Musíte o ní snít, představovat si, jak na ní pojedete, musíte se na ní těšit.

Až potom zjistíte, že vás na ní bolí zadek, že byste ocenili větší ochranu před větrem, že nemáte kam dát bágl, že je vám motorka moc velká / malá, že je moc silná / slabá – a po jedné dvou sezónách jí vyměníte za jinou. Za takovou, která už víc vyhovuje vašim potřebám a jízdnímu stylu. Protože až po čase zjistíte, co opravdu chcete, jak a kam nejčastěji jezdíte a co od svého stroje očekáváte.

Trocha techniky…

Jakou zvolit koncepci? Jaký motor? Dvouválec, který je šťavnatý a sympaticky neotesaný, ale nahoře už nepředvádí žádné divadlo, nebo dole mrtvý čtyřvál, který se ve vyšších otáčkách změní v orkán?

Nebo na začátek nějaký úderný jednobuch? Existují přece ale i tříválce a dokonce i šestiválce…

Nejlepší je si před samotnou koupí vyzkoušet co nejvíc různých strojů. Většina prodejců vám motorku půjčí (zdarma nebo za rozumný peníz) a vy si prostě uděláte obrázek, jak se vám sedí, jestli vám vyhovuje ergonomie, jestli se vám stroj snadno ovládá.

…a hodně stylu

Jde vám víc o image a o to, jak budete vypadat před kavárnou, až sundáte helmu a vyhrnete rukávy, které odhalí pokérované ruce? Styl jezdců už dávno neurčují jen nevzhledné textilní bundy s reflexními prvky a voděodolnou membránou. Bajkovou urban scénu ovládá kvalitní denim, boží kožené vintage bundy, kotníkové pracovní boty a perforované rukavice. Retro je tu v plné parádě a to se odráží i ve vzhledu strojů, kdy i mainstreamové a tradiční značky přicházejí s charismatickými bajky a vizuálním odkazem do poctivých dob železa. Tomu vychází vstříc i řada nově vznikajících „garage shopů“, kde vám postaví / upraví motorku podle vašeho gusta.

Rovnost a bratrství

Na motorkách je fajn jedna věc: nikdo nad nikým neohrnuje nos. Strejda na staré Jawě, mladý kluk ve flanelové košili na upraveném stroji, mezikontinentální cestovatel na velkém enduru, střelec v kombinéze vracející se z okruhu – ti všichni sdílí podobné zážitky. Všichni se rozhodli, že to vezmou do svých rukou, že akceptují jisté riziko, že vědí, proč jezdí. I proto se všichni motorkáři zdraví. A není to jen prázdné gesto. Je to znamení respektu a vědomí, že vás spojuje společný postoj. Tak nasedat!

text: Pavel Brázda