Proč je doutník něco, co vyžaduje respekt

collage1c

Sssst… – sirka vzplane, a když pomalu otáčíte doutník kolem plamínku a posléze zabafáte, dostaví se vzrušující pocit očekávání. Pak si s doutnajícím havanem uděláte pohodlí, začnete malovat kouřem a vychutnávat všechna  aromata a chutě. Vámi vykouzlený kouř se líně vine vzhůru a vy pochopíte, že jste na prahu jednoho z největších smyslových požitků – kouřit kubánský doutník.

Vzpomínám si na své snad první setkání s havany – odpoledne po nedělním obědě, když si strýček Pavel  otevřel cedrovou krabici s barevnými obrázky, usedl  do hlubokého křesla a začal pečlivě vybírat svůj nedělní doutník. Ohmatal ho, přivoněl k němu, zkoumal barvu, a pak se konečně rozhodl. Pro nás mladé to byl nepochopitelný, ale zato vzrušující rituál. Zvlášť když si pak labužnicky nabral doušek dýmu a maloval malé i větši kroužky, které se jakoby roztočené kouzelnou hůlkou vznášely ke stropu…

Havana

Ačkoliv skvělé doutníky dnes dělají skoro všichni karibští sousedé,  pro většinu lidí se dobrý doutník spojuje s havanem. A pokud existuje něco jako nejlepší tabák na světě, pak pochází určitě z údolí Vuelta Abajo provincie Pinar del Rio v západní části Kuby. Je to tabák, který roste v jedinečné kombinaci půdy, klimatu, techniky a tradice zručnosti a znalosti, jak vyrobit doutník, který je plnější a bohatší než kterýkoliv jiný – jemně aromatický, dokonalý a s rozvinutou chutí. Kouření havana je jednou z nejzajímavějších rozkoší. Dobré havano, tj. pravý kubánský doutník, je pro kuřáky příslibem naprosto úžasného zážitku.

V současné době existuje kolem 33 značek havan, která vyrábí a distribuují španělsko-francouzská firma Altadis a kubánská Habanos SA. Tyto světově proslulé značky přicházejí na trh v různých tvarech a velikostech  a balí je kvalifikovaní baliči – torcedoři z nejlepších kubánských tabáků. Škála různých typů doutníků je i dnes téměř nepřehledná, a to i navzdory tomu, že se od roku 1992  tehdejší  počet 549 typů postupně snižuje. ALTADIS provedla dodneška redukci  na množství o něco větší než 300 různých druhů doutníků. Romeo y Julieta č.2 v tubě se např. nabízí ve třech verzích – první, tzv. „totalmente a mano„ (zcela ručně balené), se vyrábí pouze ručně,  druhá je „tripa corta„ – náplň je z celých a nařezaných tabákových listů a vázací list se balí strojově, krycí list však balič zaroluje ručně, a třetí, tzv. mecanizado, vyráběná strojově z nadrobno nasekaného tabáku (zvaného tripa picadura, též shortfiller). Pokud mezi nimi normální spotřebitel postřehne rozdíl, pak jen podle různých cen. V budoucnu  mají být k dostání pouze ručně vyrobené doutníky  Romeo y Julieta č.2.

Každý z nich  má svou vlastní chuť i aroma, ale jedno je jim společné: jejich jedinečnost a výtečná kvalita.

 

collage1b

Doutník   vyžaduje respekt 

Churchill, Chaplin, Freud, Edison – každý z nich obdržel své místo v dějinách, ale všem bylo jedno společné – jejich vášeň  k doutníkům, protože doutník zintenzivní velké chvíle a hořkost dne nechá uniknout jako obláček dýmu.

Churchill vykouřil denně osm až deset doutníků. Romeo y Julieta po něm dokonce pojmenovala  jeho oblíbený tvar. Dnes ale jejich „churchills“ produkuje celá řada značek. Zino Davidoff, další koryfej z panteonu kouře,  říkal: doutník se dotýká všech smyslů, přináší nespočetné druhy radostí. Lze jej vychutnávat nosem, na patře, prsty, očima… Rozkoš z dobrého doutníku se podle některých jejich milovníků vyrovná té původní, přírodní. Pro jiné stojí dokonce i nad sexem. Rudyard Kipling se proslavil výrokem „a woman is just a woman, but a good cigar is a smoke,“ žena zůstane jen ženou, ale dobrý doutník, to je pokouření…  Tato očividná hrubost jej stála povýšení na lorda. Ale určitě našel sympatie u Groucho Marxe, dalšího vášnivého kuřáka, pro kterého byl doutník dokonce – hned vedle výrazného obočí a kníru – jakýmsi poznávacím znamením. Groucho nepokrytě (a asi ne bezdůvodně) tvrdil, že vždy dá přednost doutníku před ženou.

Vychutnávání doutníku patří k vybraným radostem

Chuť a vůně doutníku jsou ukryty v dýmu a v okamžiku mezi vdechnutím a vydechnutím kouře. Doutníkový kouř, jak říká titul románu kubánského spisovatele Guillermo Cabrera Infante (Holy Smoke/Puro humo), který Marxe i holywoodské a světové celebrity zobrazil z perspektivy (filmového) kouření doutníků, je panenský a svatý – není vedlejším produktem kouření, nýbrž klíčem k radosti. Havana, stejně jako filmy jsou materiálem, ze kterého se dělají sny. Celá ta škála  kořeněných, dřevitých,  zemitých  nebo dalších okouzlujících  příchutí a jejich jemných nuancí se dá jen těžko popsat slovy. Musí se prostě vyzkoušet při kouření.

Smyslové radosti, kultivovanost a elegance jsou atributy, které se velmi často  s havanem spojují. Musím ale dodat, že kromě prostého „fajnšmekrovského“ prožitku má dobré havano ještě další kvality. Je pohlazením pro duši a balzámem na dennodenní strasti. Má schopnost relativizovat pohled na věci, politovat nebo zabránit neuváženým krokům. A především reprezentuje uvědomělý souhlas s civilizovaným, kultivovaným světem.

Tyhle ctnosti dlouho oceňují jak  intelektuálové, tak i různé celebrity.

Nejenom pro americkou spisovatelku Evelyn Waugh  i ty  „nejhorší a bezcenné dny plné katastrof a stresu uplývají pozitivněji, když o nich přemýšlíme přes modrý kouř havana“. George Sandová,  její francouzská kolegyně a jedna z prvních žen, které kouřily na veřejnosti doutníky,  říkala, že havano je „skvělým doplňkem elegantního životního stylu.“ A  skladatel Franz Liszt , který jí někdy dělal společnost, doplnil, že doutníky zavírají dveře vulgaritě. Nevím, zda to nebylo jenom tím, že Liszt neměl možnost poznat dnešní bary a hospody, kde kuřáci doutníků místo požitku a rozjímaní v dýmu spíše nervózně bafají,  jako by chtěli  konkurovat továrním komínům. Možná by byl méně nadšený. Ale skutečnost, že několik vulgárních (anebo zbohatlých) kovbojů poskvrnilo havana tím, že z nich učinili freudovský symbol svého společenského postavení, by určitě nemělo být důvodem ke skromnosti ve vrcholných labužnických radostech, které právě toto úžasné kuřivo poskytuje.

 

collage1a

 

Kvalita

Kubánské doutníky jsou silné s plnou stavbou s typickými zemitými kávovými a medovými vůněmi.

Kubánským doutníkům je vlastní jejich staromódnost – žádný stroj neumí vytvořit a ubalit ani zdaleka tak dobrý doutník jako ruce zkušeného baliče – torcedora. A i dnes se dělají stejně jako před sto lety: je to komplikovaný proces, kde od začátku do konce dominuje ruční práce.

Život doutníku začíná již na polích. Každá tabáková rostlina se během svého  čtyřměsíčního růstu dennodenně kontroluje. Sklizeň vyžaduje také četné kontroly,  při kterých se listy z různých částí rostliny a s různou chutí (podle toho, zda jsou ze spodní části stonku, nebo až z horní části rostliny, se jim říká valdo, seco nebo ligero) ručně sbírají – tak,  jak to odpovídá stupni jejich zralosti. Pak se 3-5 týdnů suší, fermentují, zelené listy hnědnou, třídí se a opět se fermentují, než se zabalí do velkých balíků. V nich dozrávají až dva roky.

Na stehnech skořicové nebo čokoládové pleti

Když je tabák konečně připraven, doveze se do jedné z 6 továren v Havaně, kde se opět třídí, než se rozdělí jako manojas (svazky)  baličům-torcedorům ke konečnému zpracování. Právě tohle třídění, při kterém se listy vybírají a ukládají na stehna třídiče – jsou to vesměs ženy – bylo asi původem známé legendy, podle které Kubánky skořicové nebo čokoládové pleti a bujných tvarů rolují tabákové listy na svých stehnech.  Že se takhle doutník – a to i na těch nejsvůdnějších stehnech – stěží ubalí,  je evidentní. Mnoha páry šikovných, neúnavných rukou musí tabákové listy projít, než se z nich stane ušlechtilé kuřivo.

Balení doutníků vyžaduje velkou zručnost. Baliči navštěvují kurzy,  dělají kvalifikační zkoušky a spousta  jich přísným výběrem neprojde. Začínají na menších a snadnějších doutnících, na panatelách. Čím delší a tlustší doutník či samozřejmě torpeda, pyramidy a ostatní tvarované doutníky známé jako „figurados“, tím obtížněji se balí, a tím více zručnosti vyžadují. Zručný torcedor ubalí za den přes stovku větších doutníků. „Ručně dělané výrobky mají také svoji cenu“ – to tvrdí kubánští výrobci i přes skutečnost, že i ten nejlepší balič si za měsíc nevydělá víc než jeho evropský kolega např. z Kanárských ostrovů za 1 den.

Hotový výrobek projde několika kontrolami kvality i barevnosti – před  balením do hezkých krabic i po něm.

Ne vždy se povede vytvořit harmonický produkt, kde barva,  odstín i jemnost krycího listu jsou bez chyby. Ačkoliv tohle nemá  na kvalitu při kouření vliv, snaží se  ALTADIS, která před několika lety převzala podíl na kubánské HABANOS SA, zlepšit i tyto estetické detaily. Doutník, který stojí více než tisícovku, si koneckonců zaslouží i jedinečný estetický vzhled.

 

homepage-cigar-in-hand

 

Fidel  Castro  a fenomén jménem COHIBA

Doutník  byl  jistou dobu  nerozlučitelným  symbolem kubánských  revolucionářů.  Nadšení kuřáci doutníků – aficionados –  milují  Castra a to  i přesto  že je tvrdým diktátorem na ostrově svobody. Jsou mu  velmi vděční. Zavedl  totiž  něco velmi význačného a velmi úspěšného –  doutníky značky COHIBA. Téměř všechna HAVANA pocházejí ještě z doby před Castrovou revolucí, některé jsou dokonce z 19. stol. Výjimkou jsou jenom doutníky COHIBA (a později malé značky jako TRINIDAD a ROBAINA), které jsou z komunistické doby. Jejich název pochází od Tainos, prvních a původních kuřáků doutníků (=cohiba).

Tento doutník, balený v cedrové krabici  s profilem indiánské hlavy na víčku, byl původně vyroben  v roce 1966 jako doutník superpremium  (premium, kterému se v Česku říká mylně „vlhký“ doutník znamená, že jejich krycí list je z jednoho tabákového listu a náplň tvoří svazek/smotek několika tabákových listů různé kvality, u superpremia se při  výrobě speciálně vybírají tabáky do náplně i na krycí list, a navíc dozrávají  poněkud delší dobu) pro soukromou spotřebu Fidela a jeho vyvolených a jako prestižní dárek pro (soudruhy) diplomaty.

Na základě své kvality, ale ještě více jako velice exkluzivní a nedostatkové zboží již brzy získaly COHIBY mezi labužníky vysokou oblibu a symbolizovaly vysoké společenský status. Když byly konečně v roce 1982 zavedeny na trh, staly se okamžitě hitem. Zda byl tenhle marketinkový tah výsledkem chladného kalkulu, nebo jenom náhodou, o tom se dá spekulovat určitě delší dobu, než jaká stačí na vykouření jedné COHIBY. V každém případě jsou dnes tou nejvyhledávanější značkou a i v ceně stojí vysoko nad jinými HAVANY. Nejlevnější jsou ještě pořád na Kubě, kde jedna pravá COHIBA od firmy HABANOS stojí kolem 15 USD. A jsou toho hodny. Obzvlášť  dnes již klasické Cohiba  Esplendido a Robusto jsou nádherné robustní a lahodné doutníky plného těla s bohatou a zaoblenou chutí. Se svými dřevitými, kořeněnými a kávovými příchutěmi patří určitě k těm nejlepším doutníkům, které jsem kdy kouřil.

text: Jan Ošťádal