(punkový táta) Tak co, jak vám jde karanténa?

punkovy tata POUZIT

Já vím, ani ne týden karantény a na internetu se objevilo už víc článků na téma home office, než v Česku chybí respirátorů. Ale snad žádný se zatím neodvážil položit opravdu důležité otázky. A ke konci dávám i praktické, vážně myšlené tipy. 

Kolega Václav Mensa již v krátkém příspěvku nastavil jasná pravidla práce z domova. Podle mě je ale nutné se pravidlům věnovat ještě podrobněji a víc upřímně. První dilema, který jako muži nejpozději třetí den v domácím vězení pocítí, a to hned ráno, je otázka osobní hygieny. Nemám na mysli, zda se pravidelně myjete, ale holení. Schválně, do které kategorie spadáte? Jak se v případě home officu k holení stavíte?

  1. Holím se denně, protože Britští zajatci v Druhé Světové přežili tábory jen tím, že se denně holili a i když nechci říct, že moje rodina jsou náckové, tak si přece jen potřebuji udržet malinko normality.
  2. Holím se méně často, protože nemusím mezi lidi, ale patřím do rizikové skupiny, která – když to jednou vynechá – hned ztratí veškerou disciplínu a už by se nikdy neholila a proto je nutné, abych se sám dokopal k dodržení pravidel.
  3. Jen si upravují vousy trimmerem, tak abych za týden nevypadal jako bezdomovec, ale fakt se nebudu denně holit žiletkou, na to zapomeňte, i tak se holím jen, když jdu na fakt hodně důležité jednání.
  4. Holím se, ale zároveň využívám domácí karanténu k tomu, že si teď nechám narůst knír á la Lech Walesa nebo Lemmy. Pod rouškou to nikdo nevidí a až je sundáme, budu mít pro své okolí masivní překvapení!
  5. Chovám se jako na dovolené: neholím se a chci vědět, jak dlouhé vousy mi narostou než se i poslední pacient v poslední zemi světa vyléčí.
  6. Vzdal jsem to. Všichni zemřeme a holení už nemá smysl.
  7. Co to je žiletka? Jsem blonďatý a i přesto, že je mi čtyřicet let, tak mi za dva týdny naroste maximálně nanovlákno vousů na tváři.

Já osobně teď spadám někam mezi odpovědi 2 a 3. První den jsem se hrdě oholil, zatímco žena a děti ještě spali a připadal jsem si strašně tvrdej. Dnes jsem se měl holit zase, a posunul jsem to na zítřek. Problematika vousů na mě mimochodem vyskočila i z nečekaného místa: podle všeho bych se měl oholit úplně, pokud nechci snížit účinnost roušek, které nosíme. Měl bych tedy odstranit vousy nebo strniště, které v nějaké formě nosím od svých sedmnácti let a které jsem si oholil jen jednou v době životní krize. Tehdy jsem zjistil, že nehraje roli, jak strašnej můj život zrovna je, protože můj obličej bez vousů je ještě horší. Co je důležitější? Společensky odpovědné chování a snižování rizika šíření COVID-19? Anebo životní stabilita a mentální zdraví mé rodiny? Vzpomínám si na to, jak můj otec (který mi do života dal skoro stejný obličej jako má on) se jednou oholil, když jsme byli děti a má sestra se ho bála tak, že se schovala do svého pokoje, plakala a několik hodin nevylezla. Což by vlastně mohla být dobrá metoda, jak doma mít aspoň na pár hodin klid od dětí.

A když už jsme u t13CE1248-7ECC-4822-AA7D-1F2B59DDBD66ěch roušek. Připadám si jako jediný člověk v republice, který nemá doma šicí stroj a i tak moc neumí šít, aspoň ne natolik, abych si ušil stylovou roušku z retrolátky. Našel jsem doma roušky, které jsem si obstaral kdysi když jsem musel čistit některé staré předměty od plísně. Normální antivirální roušky, které ale rozhodně cool nevypadají. Pokud tedy nejdete odhodlaně do looku „apokalypsa“.

 

Anebo look protesty proti Mezinárodnímu měnovému fondu anno 2000.

IMG_7512

Pak je tu otázka, jak dlouho nám vydrží účesy, a jak dlouho si vystačíme bez barbershopů? Holit se můžu, na stříhání vlasů se moc nevěřím. Nicméně těším se na situaci, kdy za pár týdnů budou po světě běhat už jen buď chlapi s hárem jako Pavel Nedvěd, tedy dlouhé vlasy a ofina, aby něco viděli, anebo skinheadi. (Mám samozřejmě na mysli raggae-skinheady jako ve filmu This is England, ne nácky).

Kolega Mensa ve svém příspěvku také varuje před laxností při oblékání. Doporučuje si vzít ráno na home office košili. Takže další ankéta: jak jste na tom?

  1. Nosím do domácí práce nejen košili, ale full oblek s kravatou, aby rodina hned měla jasno, že si s někým hrát nebudu a rozhodně s ničím doma pomáhat nebudu. Pokaždé, když máme s kolegy meeting přes Skype, trvám na tom, abychom všichni měli zapnuté kamery, abych mohl ostatním pěkně ukázat, že jsou méně cenné, než já.
  2. Jako 1), ale stejně jako televizní moderátoři jsem dole nahý.
  3. Mám košili, žehlím si jí spolu s rouškou.
  4. Košili sice mám, ale už tři dny stejnou, nevyžehlenou. To také platí, ne?
  5. Kalhoty a tričko, ale hezké, vyžehlené. Nejsem přece zvíře.
  6. Džíny, stejné tričko už tři dny, k tomu mikinu, cítím se konečně v práci pohodlně.
  7. Furt jsem v pyžamu.
  8. Pracuji zásadně nahý. A také trvám na nutnosti videa při telekonferencích. 

A teď těch pár vážně myslených tipů na home office. Mnoho mužů stále ještě nejsou zvyklí na to, že tráví tolik času doma s rodinou, když není víkend nebo dovolená nebo když nejsou nemocni. Neznají možná každodenní život jejich blízkých. A děti nejsou často zvyklí na to, že táta je najednou furt doma. Využijte to k tomu, abyste si je užili. Nikdo vám neurve hlavu, když nebudete doma stejně efektivní, jako v kanceláři. Rozhodně se nezamkněte někam do malé místnosti, ze které budete vycházet pouze na záchod a na oběd. Užijte si to s potomky. A možná vás to zaujme na tolik, že si pak po návratu řeknete o snížený úvazek, protože jste si na to zvykli. Mnoho mužů si stále ještě myslíme, že přece musíme makat a živit rodinu, abychom mohli na tu nejlepší, nejdražší dovolenou, a že pokud nebudeme chodit domu v devět, neulovili jsme dostatečně velký mamu. To je samozřejmě nesmysl. Všichni teď píšou o tom, že hlavně doma nesmíte prokrastinovat, musíte se totálně soustředit na práci, aby ten home office byl produktivní. Já říkám: kašlete na to trochu. Ale když už prokrastinovat, tak pořádně. Postavte s dětmi nejlepší dráhu z dřevěných kolejí vůbec. Dejte si šlofíka s miminkem v náruči. A pokud vaše žena je doma na mateřské, tak nenechte všechno na ní. 

Zároveň by ale mělo být jasné, že doma pracujete. Vemte si děti k sobě a situaci jim vysvětlete. Řekněte jim, že jste teď sice víc doma, ale že i tak se jim nebudete moct věnovat nonstop. Ušetří vám to potom nervy a řvaní v situaci, kdy k vám syn přijde po desáté během půl hodiny s tím, že něco nového postavil z Lega. A vysvětlete jim, co se zrovna děje. Dobrý návod k tomu najdete na stránkách New York Times

Text Jan Krčmář