(rozhovor) Honza Kasl – odvážný fotograf odvážných činů

JK_20200303_SHOWCASE_0014
Honza Kasl patří mezi špičku české sportovní fotografie. Má za sebou několik významných projektů a ikonických snímků s českými i světovými sportovci. Co dělal na Novém Zélandu s Vavřincem Hradilkem a jaký nejextrémnější snímek se mu podařilo za svou kariéru vyfotit?
JK_PORTRAIT_0001
Jak dlouho se živíte focením?
První placenou zakázku jsem dostal někdy na začátku roku 2008, ale v tu dobu jsem ještě stále hrál kličkovanou mezi focením a studiem ekonomie, která však neměla dlouhého trvání a roku 2012 přišlo definitivní rozhodnutí přestat dělat dvě věci napůl a naplno se pustit do světa sportovní fotografie.
Proč jste se rozhodl pro sportovní fotografii?
K samotné fotografii mě přivedl právě sport. Od malička se pohybuji ve sportovním prostředí, ve kterém se cítím dobře a sám k němu mám blízko. Je potřeba říci. že sportovní fotografie, které se věnuji je v drtivé většině inscenovaná a mnohdy se blíží spíše reklamní fotografii a zasahuje do různých odvětví tohoto řemesla.
 
Vy sám sportujete? 
Být outdoorovým sportovním fotografem, který rád scénu svítí obnáší jednak spoustu našlapaných kilometrů s těžkým batohem na zádech a světly v obou rukách a na druhé straně nespočet prosezených hodin ve studiu u postprodukce. To minimálně pro záda není nic skvělého, tak se snažím protahovat, běhat, jezdit na kole, chodím hrát tenis, v zimě hodně snowboarduju a zbožňuju paragliding.
Ben Horan performs during the Red Bull Winch Session CZ/SK in Mala Skala, Czech Republic on August 6, 2015
Ben Horan by Jan Kasl.
Co je podle vás nejtěžší na sportovní fotografii?
Pro začátečníka to bude určitě technická stránka věci. Jak se vyhnout pohybové a optické neostrosti neboli, jak správně nastavit rychlost závěrky a ostřit tak, aby byl sportovec perfektně ostrý. Potom se člověk už může soustředit na samotnou kompozici a přichází kruciální dovednost, kterou je znalost daného sportu.
Zvláště to platí u akčních sportů a gravity disciplín, kde je velmi důležité vědět přesně kdy a odkud prováděný trik zachytit tak, aby bylo na první pohled zřejmé, o jaký trik se jedná. I proto je zásadní komunikace s atletem, který vám s tímto může nejlépe poradit.
Čím si myslíte, že se odlišujete od ostatních fotografů?
Podle mě se moc nelišíme, všichni budeme stejně posedlí.
 
Jaký nejextrémnější sport jste kdy fotil?
To by mohlo být asi někde mezi dropováním 20-ti metrového islandského vodopádu Aldeyjarfoss na kayaku, backflip helikoptéry v Alpách nebo surfování za polárním kruhem.
JK_20200303_SHOWCASE_0003
 
Zažil jste někdy focení, které bylo opravdu nebezpečné?
Pár projektů, co jsem za poslední dobu realizoval, nebylo úplně nejbezpečnějších, ale pro mne je to vždy jen zlomek toho, čemu se vystavují samotní sportovci.
 
A co lokace? Musel jste někdy vyfotit záběr z nějakého netradičního místa?
Nejspíš to nebude odpověď, kterou čekáte, ale nejbizarnější bylo skočit do 5-ti metrové výpustě jezera při focení wakeskatingu, kde na dne byla spousta ryb v různých skupenstvích. Fotka z tohoto spotu se dostala do finále Red Bull Illume a je jednou z mých nejoblíbenějších, takže to rozhodně stálo za to.

Podle čeho se pozná dobrá fotka? 
V zásadě by měla splňovat všechny výše popsané atributy. Pro mě má fotografie asi největší hodnotu, když si jí samotný sportovec chce nechat vytisknout ve velkém formátu a pověsit doma na zeď. Což mi připomíná výrok jednoho skvělého sportovního fotografa Lorenze Holdera, který tvrdí, že dobrá sportovní fotografie se pozná tak, že když by se na ní sportovec odmazal, tak by si jí lidé stejně koupili jako landscape obraz.
Tomas Slavik performs in Nevados de Chillan, Chile on February 4, 2019
Tomas Slavík na Nevados de Chillan.
Dá se taková fotka vyfotit i na telefon? 
Určitě ano. Nikdy jsem nebyl velký fanda focení na smartphony, ale při odhalení light boxů ve velikosti 2x2m na vernisáži Red Bull Illume v roce 2016 jsem se s údivem zasekl u kategorie Mobile a nevěřícně sledoval kvalitu vytištěných fotografií pořízených právě na mobilní telefony. A to byl rok 2016.
Je nějaký sportovec, kterého byste chtěl fotit? 
Mám oblíbené sportovce, s kterými často fotím a které bych nevyměnil. Spíš je na světě spousta úžasných míst a zajímavých projektů, které bych s nimi rád realizoval.
Na jakou zakázku rád vzpomínáte?
Je jich spousta, ale když bych měl nějaké konkrétní vybrat, tak to určitě bude focení nového enduro rámu do Ghost bikes katalogu s Tomášem Slavíkem v Chile, focení nové Toyoty RAV4 s Evičkou Samkovou v rakouském Montafonu, průlet Air Race speciálu Petra Kopfsteina těsně nad novým kupé Lexus LC nebo v podstatě všechny cestovní projekty s Vávrou Hradilkem pro Red Bull.
JK_20200110_TOYOTA_NZ_0024
Nedávno jste cestoval po Zélandu. Jaké jsou vaše dojmy?
Naprosto senzační. Na severním ostrově jsem byl už podruhé a tak jsem chtěl letos procestovat víc jižní polovinu. Měl jsem k tomu i toho nejpovolanějšího průvodce, kterým byl právě Vavřinec, který na Nový Zéland jezdí už asi dvanáct let v kuse v rámci zimní přípravy. Hned po příletu jsme si nakoupili kempovací vybavení a vyrazili na třítýdenní pouť po krásách neporušené přírody.
 
Jakou nejlepší fotku se vám podařilo vyfotit na Zélandu?
Mám sérii kajakářských akčních i lifestylových fotografií na notoricky známých novozélandských lokacích, z kterých mám velkou radost a chtěl bych s nimi jít ven na začátku dubna, takže určitě sledujte můj web a Instagram.
JK_20200110_TOYOTA_NZ_0002
Máte u sebe pokaždé foťák?
Když mi ho neukradnou jako letos v Santiagu, tak ano. Je to těžké, i přes to, že mě focení strašně baví a naplňuje, tak je to přeci jenom práce a je potřeba si od toho trochu odpočinout a přijít na jiné myšlenky, takže si ho občas záměrně neberu, čehož posléze vždy lituju, protože mi utíkají hezké záběry.
Máte nějaké sny, které si chcete ještě splnit?
Sem by se hodilo nějaké klišé. Ale ne, asi jako každý mám v životě nějaké cíle, které se ale v průběhu času modelují a mění.
JK_20200110_TOYOTA_NZ_0026
Foto: Jan Kasl.