(rozhovor) Igor Třeslín – CEO Storyous

IMG_0251-V1-18

Igor Třeslín, ředitel společnosti Storyous, která se zaměřuje na pokladní systém přesně vytvořený pro gastro byznys o českých restauracích, práci a tom, co by se v naší kotlině mělo změnit. 

Při svém podnikání se věnujete gastronomii, co vás k tomu vlastně přivedlo? Měl jste odjakživa rád prostředí kaváren a restaurací?

Už od dětství rád objevuji. Když jsem býval u babičky v Jeseníku, který jsem vůbec neznal, vzal jsem na půl dne kolo a jezdil jsem tam, kde jsem ještě nebyl. Každý den se to posouvalo a posouvalo. A takhle to mám se vším. Pomalu a postupně objevuji – a oblast gastronomie je velmi různorodá. Uvedu příklad na víně: Nikdy ho obejmete celé. Na světě je příliš mnoho míst, odrůd, stylů dělání vína, takže o něm nikdy nebudete vědět vše. Neustále objevujete nové, každý rok je odlišný. Nemám své oblíbené víno. Téměř se mi nestane, že bych pil stejné víno ze stejného ročníku častěji než jednou za půl roku či rok. Tu chuť už přece znám, proč se k ní vracet? Uvědomil jsem si to nedávno v restauraci, kterou jsem navštívil s kolegy z práce. Obsluha mi dala ochutnat tři vína, abych se mohl rozhodnout. Já jim ale řekl, ať mi dají čtvrtou, ještě neznámou  láhev i s rizikem, že mi nebude chutnat. Prostě jsem chtěl ochutnat ještě další víno. Kolegové na mě koukali, jako bych spadl z višně, ale tak to prostě mám.Nicméně ve svém podnikání se nevěnuji jen gastronomii a byla to spíše náhoda na začátku.

Jaká je vaše vize českého gastra? Co byste vy sám chtěl změnit a čeho docílit?

České gastro by se mělo více koukat do světa. Češi ještě stále vnímají jídlo jako benzín pro fungování těla.

Co vás nalákalo ke vstupu do Storyous, a co tam byl váš hlavní úkol? Kam byste chtěl Storyous dostat, jakou by měl hrát na českém gastro trhu roli?

Přesvědčili mě Kuba Havrlant a Dušan Zábrodský. Oba mě tam hrozně chtěli, a i když jsem z počátku odmítal, nakonec jsem velmi rád, že se tak stalo. Je to obrovská zkušenost, s firmou se neustále se posouváme. Troufám si říci, že se Storyous měníme tuzemskou gastronomii. Jsme partnerem/oporou všem těm šéfkuchařům, provozním, číšníkům a samozřejmě i majitelům podniků, kterým zjednodušujeme život. Chceme, aby se soustředili na koncept, kvalitu jídla a servis hostovi. O zbytek se jim postaráme my.

Vaše projekty související s gastrem jsou vlastně podstatou start-upy. Jak se jim v této oblasti daří? Jsou něčím specifické? Jak funguje jejich financování?

Business, který děláme, je těžký. Na druhou stranu, když už tam jste a děláte to dobře, tak už v oboru zůstanete. Financuje nás Rockaway a také mě to stálo spoustu peněz.

Nelákalo vás provozovat svou vlastní restauraci? Nebo je to v plánu?

Prozatím ne.

Jak byste vlastně české restaurace popsal? Hodně cestujete, takže co vám tady ve srovnání se zahraničím chybí?

U nás je pořád drtivá většina restaurací hobby. Chybí profesionalita. Restaurace se má budovat jako business. Jen tak přinese hodnotu i zákazníkovi. Moje nejoblíbenější ukázka podniku jako business je Bláhovka v Brně.

Jaký je váš nejlepší a jaký je nejhorší zážitek z českých restaurací a je nějaká, kterou byste opravdu doporučil?

Zajděte si do restaurace Ale Wino ve Warszawě, Angelita v Madridu, Azarphesha v Tbilisi a Ottolenghi v Londýně. Můj dobrý kamarád je vegetarián. Já sám jím masa až moc, ale když jsem s ním, sharujeme vše spolu. Všechny ty restaurace, které jsem jmenoval, vám dají bezmasé jídlo, tak skvělé, že si na maso ani nevzpomenete. Taková restaurace mi v ČR chybí. Prostě bych chtěl, aby tady někdo vzal Ottolenghiho kuchařku a začal přesně přísadu od přísady kopírovat jeho recepty.

IMG_0195-V1-5

Potýká se i gastro, popřípadě přímo Storyous, s nedostatkem kvalitních lidí na trhu? A máte recept, jak situaci řešit?

Když máte dobrou firmu, lidi v ní jsou spokojení, jde to z té firmy cítit. A nemáte až zas takový problém sehnat kvalitní lidi.

Jak vypadá váš život mimo práci? Komu a čemu se věnujete?

Mám dvě dcery, takže samozřejmě rodině. Velice rád cestuji, rodinná dovolená u nás rozhodně neznamená každý rok stejnou destinaci v Chorvatsku, rádi objevujeme svět. A krom toho sám nepohrdnu žádnou příležitostí zasportovat si, hrával jsem závodně hokej, teď si rád rekreačně zahraji třeba florbal nebo fotbal.

Kam všude vás zavedly cesty? Do jakých zemí? A kde jste si nejvíce pochutnal?

V každé zemi, kde jsem zatím byl, jsem se i dobře najedl. Jen pro to musíte něco udělat. Musíte se víc koukat kolem sebe a pochopit, jak to v té dané zemi funguje. Různí známí a kamarádi mě odrazovali od cest do Kolumbie, Malajsie a Filipín, protože já rád jím dobře a tam je to prý s jídlem fakt špatné. Opak byl pravdou. Jídlo ve všech třech zemích hrálo hlavní roli, a to dokonce i pro mé děti, které byly obě v předškolním věku.