(rozhovor) Já, Karlos

ForMen CZ 02_19-082

ONDŘEJ NĚMEC ZNÁ NAŠEHO NEJSLAVNĚJŠÍHO ZÁPASNÍKA KARLOSE VÉMOLU JAKO MÁLOKDO JINÝ. PRO FORMEN SE TOHOTO FENOMENÁLNÍHO SPORTOVCE SNAŽIL VYKRESLIT TAKOVÉHO, JAKÝ OPRAVDU JE. PROČ KARLOS UZAVÍRÁ SMLOUVY POUHÝM PODÁNÍM RUKY A JAK JEHO KOMUNIKAČNÍM SCHOPNOSTEM POMOHLA ŠTACE VYHAZOVAČE V LONDÝNSKÉM BARU?

KDYŽ SE PROMOTÉRA organizace XFN nedávno ptali, jestli lze říct o Karlosi Vémolovi, že je českým Conorem McGregorem, bez zaváhání odpověděl: „Určitě!“ Co dokázal udělat pro smíšená bojová umění irský bad boy v rámci světa, to udělal Terminátor, jak zní přezdívka válečníka z Olomouce, pro české a vlastně i slovenské MMA. Proslavil je. Karlose znám dlouho. Jako novinář píšící o bojových sportech jsem ho nemohl přehlédnout. Ale za poslední rok jsem ho poznal mnohem víc. Zblízka. Píšu o něm opravdu často. Dokonce mě někteří hejtují, že o něm píšu až moc často. Ale s dovolením, vím, co dělám. Český Terminátor si prostor v médiích zaslouží, protože jej dokáže vždy zaplnit. Ano, málokdo má tak zajímavý příběh, jako právě Karlos Vémola. A už vůbec málokdo o něm umí tak poutavě vyprávět a být celkově zajímavý. Asi každý si v případě krále českého MMA projde několika fázemi poznávání. Na první dojem totiž Karlos  Vémola budí respekt, skoro až strach. Později člověka překvapí jeho super smysl pro humor. V poslední fázi zjistíte, že má selského rozumu na rozdávání, a když Terminátora poznáte opravdu zblízka, dojde vám, že je to až překvapivě citlivý a přemýšlivý člověk, který rád získává neustále nové informace. S třiatřicetiletým bojovníkem z Olomouce jsem dělal už mnoho rozhovorů a pokaždé dokázal mluvit na nové téma nebo odhalit něco nového ze svého života. Stejně tak tomu bylo, když jsme si povídali pro ForMEN. Sešli jsme se hned několikrát. Nejslavnější český bijec má skoro pořád plný program, a tak jsme se setkávali při různých příležitostech. Focení pro tento rozhovor, natáčení upoutávky na galavečer XFN, natáčení televizních pořadů, veřejné tréninky. Terminátor má neustále nějaké povinnosti spjaté s médii či sponzory.  „Bere mi to čas, ale to je ta daň a oběť. Myslím si, že když chce něco člověk dokázat, ať už je to ve sportu, nebo byznysu, tak tomu musí obětovat hodiny a hodiny. Znám byznysmeny, kteří jsou dvacet hodin v práci. Stěží se přijdou domů vyspat,“ říká Karlos Vémola. „Tohle je to samé. Je to daň za to, že chci ten sport vybudovat, že chci, aby ti mladí kluci, začínající, měli dobrou budoucnost. A samozřejmě abych já měl dobrou budoucnost. Vůbec nepřemýšlím nad tím, že mi popularita změnila život. Mně to život nezměnilo, já jsem fi ghter. Od šesti let jsem fi ghter. Celý můj život se točí kolem zápasení. Takže jestli teď jedu o něco víc… Já jsem zvyklej makat na dvě stě procent,“ říká rázně. Ale pravdou je, že i na nezničitelném Terminátorovi je občas znát, že má vybité baterky. Nejenže je pořád v záplavě povinností, které mu určují sponzoři, ale navíc se snaží neustále vycházet vstříc zájmu fanoušků. Ač je na veřejnosti prakticky neustále obklopen lidmi, nestěžuje si a snaží se všem vyhovět. „Člověk musí mít komunikaci s lidmi vrozenou. Nicméně myslím, že mně se rozvinula i díky tomu, že jsem byl patnáct let na dveřích,“ vzpomíná na doby, kdy byl vyhazovačem v londýnských klubech. „Lidi tomu možná nevěří, ale já jsem si do těch klubů chodil jen pro peníze, nechodil jsem se tam poprat. Snažil jsem se vždy nejdřív každého ukecat, aby se nerval. To byla moje první obrana. Musel jsem tam přitom mluvit s mladými, starými, chytrými, blbci, opilými… Potkal jsem hodně širokou škálu lidí. Se všema jsem musel umět komunikovat. Když neumíte s člověkem jednat, tak je potom problém. A já jsem pracoval na dveřích sedm nocí týdně a do toho jsem přes den trénoval, proto jsem nechtěl vše řešit fyzicky. Musel jsem to řešit hlavou. Většinou se mi to dařilo.

ForMen CZ 02_19-080

PRÁCE S LIDMI NAVÍC KARLOSE odjakživa bavila. Už když dělal hotelovou školu. „Když je člověk barman nebo číšník, tak musí s lidmi umět komunikovat. Není to o tom, že jim přineseš drink. Musíš je zaujmout. Zákazník musí mít dobrý pocit z celého servisu, nejen z toho, že se dobře nají. Člověk musí navázat příjemnou konverzaci, a to mě hotelnictví naučilo a využívám toho. Snažím se umět komunikovat s kýmkoli. A je to podle mě ohromně důležitý. Je to prostě pořád práce s lidmi.“ Ano, to, co dělá z Karlose, kým je, je rozhodně jeho schopnost mluvit snad s každým. A lidi baví ho poslouchat. Tuhle dovednost skvěle předvedl v pořadech Všechnopárty a Show Jana Krause. Oba naši prvoligoví moderátoři byli z Terminátora zjevně nadšení. V moři těch, kteří už prošli jejich křesly pro hosta, se totiž vyjímal. Nejen jako osobnost reprezentující nový sport, ale i svým příběhem. Cesta, jakou ušel drobný brýlatý kluk z Olomouce, je obdivuhodná. V šesti letech začal se zápasením. Otec trénoval řecko-římský a volný styl, takže směr sportu
byl daný. Navíc měl rvavost v sobě. Vždycky toužil po vítězstvích a prohry nesl hodně těžce. Paradoxně je zažíval kvůli tomu, jak dobrý byl bojovník. Už v deseti si to rozdával s kluky o rok dva staršími. „Trenéři mi tenkrát vysvětlovali, že je to důležitá zkušenost. Ale to já nedokázal pochopit. Prohru jsem prostě neuměl přijmout a nedokážu to dodneška,“ přiznává. Vémolův tatínek byl strojvedoucí, maminka zdravotní sestra v domově důchodců. Nepatřil tedy mezi rozmazlované děti. Právě proto těm svým dopřává vše, co sám neměl. A taky se k nim chová jinak, žádná přehnaná přísnost. „Chci být s nimi kamarád, ne aby měly ze mě respekt,“ říká bojovník, který se hrdě hlásí k dceři a synovi. Ve skutečnosti je však otcem pouze syna. S jeho matkou se seznámil, když měla několikadenní dcerku, kterou pojal za svou. Tuto informaci mi jednou hrdina válek v kleci řekl v soukromém rozhovoru a bylo mi jasné, že je to něco, co by měli vědět i ostatní, kteří mají o drsném bijci zaujatou představu. „Dcera není moje. Nikdy jsem ale nedělal mezi dětmi rozdíl, jestli jedno je, nebo není moje. Bývalá partnerka to ale brzy použila jako zbraň proti mně. Začala najednou dceři říkat, aby mě neposlouchala, že nejsem její táta. Myslím si, že je to špatně. Ona je na to ještě moc malá, bude jí jedenáct.“ I král českého MMA prožívá bitvy, které nejsou vidět. A bylo tomu tak už odmala. Rozhodně neměl umetenou cestičku ke slávě. Už jeho dětství se odehrávalo hlavně na trénincích. Tři dny zápasení, další dva na fotbalovém hřišti, kam ho vozil otec a kde nabíral kondičku. Zápasení se věnoval až do patnácti, kdy se rozhodl skončit, což otec nesl velmi těžce. Dlouho spolu nemluvili. Důvod jeho rozhodnutí? Nebavilo ho ustavičné shazování. „Ostatní kluci si ze mě dělali legraci, protože jsem byl drobnější.“ A tak chtěl být velký a silný. Začal proto víc jíst i posilovat, aby se stal kulturistou. Brzy byl z drobného kluka stokilový svalovec. Kulturistiku řešil ještě intenzivněji po dokončení hotelovky. „Všiml jsem si, že jedni z nejlepších bodybuilderů trénují v anglickém Saint Albans.“ Ideální. Tou dobou tam žila jeho teta. Na letenku neměl, proto umluvil řidiče kamionu, aby ho vzal. Původně se chtěl zdržet týden. Ale prostředí mu natolik učarovalo, že zůstal. Víkend v Anglii se protáhl na několik let. Právě při práci v baru se otevřely dveře dál. Jeden večer musel vyprovodit dva divoké rváče, přitom
vůbec netušil, že jsou to MMA zápasníci. A když šéf organizace CFC viděl, jak si český hromotluk poradil se dvěma z jeho nejlepších bojovníků, okamžitě mu nabídl angažmá. Tehdy začal příběh Karlose Vémoly, MMA zápasníka. Psal se rok 2008. Hravě se prosadil a v pětadvaceti se už pral pod nejcennějšími třemi písmeny (nejen) v bojových sportech, v UFC. Mezi elitou odzápasil šest duelů, vyhrál však pouze dva. Když se za souboji ohlédne, ví, že nebyl pořádně připravený. Odchodem z  UFC ovšem nic neskončilo. Dál hromadil výhry, a to i na české scéně. I když doma to šlo možná pomaleji, fanoušci ho začali poznávat. Dokonalý scénář se zadrhl v roce 2016. Nehlídal si účetnictví a udeřily na něj britské fi nanční úřady kvůli nesrovnalostem při danění zisků ze zápasů a z práce v baru. Výsledek? Strávil tři měsíce ve vězení. To byla tvrdá rána. Chtěl být vždy vzorem – „role modelem“, jak říká – ostatní motivovat. „Je to špatná zkušenost, která mě bohužel dostala do škatulky, že všichni fi ghteři jsou gauneři,“ viditelně lituje. Ani za mřížemi nezahálel. Stal se šéfem tamní posilovny a od rána do večera trénoval. „Nebyl to ani takový trest pro mě, jako pro moje děti a lidi v mém okolí,“ vzpomíná.

ForMen CZ 02_19-079

Tahle doba je už však pryč. V Česku je hlavní domácí hvězdou MMA. A hodně fans zajímá, jestli se mu podaří návrat do UFC. Zvlášť s ohlášeným příjezdem tří nejhodnotnějších písmen do Prahy se zdálo, že český Terminátor bude moci brzy říct „I’ll be back“. Žádné lano od amerického gigantu ale zatím nepřiletělo. „Budu makat pro své fanoušky dál každý den. Je to jen otázka času, kdy se dostanu do UFC. Je to pro mě obrovská motivace. Vstávat, nechat si čtyřikrát denně v gymu namlátit, k tomu je potřeba veliký cíl. Takže mi to hejtři neberte. Tohle je moje motivace! Jestli se tam dostanu letos, anebo příští rok, nebo za dva roky, na tom nezáleží. Když budu mít díky tomu v sobě ten motor, který mě žene, tak je jedno, kdy se tam dostanu.“
KARLOS JE PRO FŮRU LIDÍ velikým vzorem a motivátorem. Sám se netají tím, že má své hrdiny. Jejich tváře na něm můžete i často vidět. „Na tričkách nosím jen lidi, kteří si to zaslouží. Jsou to veliké vzory pro každého. Tyson vzešel z ničeho, dostal se na vrchol, potom spadl na hubu a dokázal se zase vyškrábat zpátky. To je příklad pro kohokoli, nejenom pro zápasníka. Muhammad Ali byl ohromný motivátor. Oba
zažívali hodně pozitivní odezvy, ale i plno kritiky.“ Bijec číslo jedna navíc nemá problém přiznat, že dalším velikým motivem v životě jsou pro něj peníze. „Pocházím z chudší rodiny a rodiče se zlobí, že rozhazuju. Kupuju si třeba zlaté hodinky a lidi mi vyčítají, že se chovám jako světskej. Utrácím za auta a blbosti. To je ale moje motivace. Snažím se vždy utratit peníze, které mám, abych musel stále vydělávat. V momentě, kdy budu v pohodě, budu mít vše zaplacené a peníze na účtu, nebudu mít důvod vstávat. Utrácím za věci, které jsem si dříve nemohl dovolit, ale zároveň i proto, abych byl v nějaké fi nanční tísni, abych musel makat a vydělávat.“ A vydělávat peníze se mu daří velmi dobře i mimo klec, má totiž jednoznačně obchodního ducha. To mimochodem prokázal na konci roku na obřím
galavečeru XFN 15, který vrcholil boxerským duelem rapperů Marpo vs. Rytmus. Po své výhře nad brazilským soupeřem totiž Terminátor vyzval na souboj v jakékoli ringové disciplíně právě Marpa, bývalého thajboxera. „Říkal v jednom videu, že nejsem komplexní zápasník, a že mě Kincl porazí. A já jsem si v duchu říkal, ty blázne, já bych ti ukázal, kdo je komplexní. Jenom proto, že boj v postoji nepoužívám, to neznamená, že ho neumím. Klidně shodím do 82 kilo a ukážu mu bomby, jaké v pravé ruce mám. Ve třetím čtvrtém kole bych ho poslal k zemi,“ řekl mi během akce ve vyprodané O2 areně. Výzva však sklidila hromadu kritických ohlasů. Sice se může v základu takový souboj zdát jako nesmysl, z marketingového hlediska se jedná o geniální tah. A Otakar Petřina alias Marpo je známý tím, že se výzvám nevyhýbá. „Jsem dvacet sedm let u bojových sportů. Nikdy jsem za to nebyl nějak extra hodnocený. Konečně ale začíná být ta doba, kdy za to jsem pořádně odměňován. Ohromně si to užívám. A věřím, že jsem pořád na začátku. Nejsem na vrcholu. Věřím tomu, že mám před sebou ještě pět dobrých let. Podívejte se, když jsem tady v České
republice zápasil před pěti lety. Přišlo na mě tenkrát tisíc lidí. A zdálo se to neuvěřitelné. Neříkám, že je to jen mou zásluhou, všichni jsme mákli, na MMA pracujeme a teď na galavečeru v O2 areně bylo přes sedmnáct tisíc lidí. Jestli se bude takhle dařit dál, máme se na co těšit. A svým kritikům můžu říct, že vím, že to bude lepší a lepší.“ Své kritiky zmiňuje celkem často. Vlastně i oni jsou pro něj motivací. Chce jim pořád dokazovat, že jej nesmyslně podceňují. A většinou se mu to daří. „Jsem celkem tvrdý a ostřílený fi ghter. Hned tak něco mě nedokáže rozhodit. Ale docela mě mrzí útoky na přítelkyni. Pořád na ni někdo na sociálních sítích nebo v bulváru útočí kvůli jejím plastickým operacím,“ říká vážně. Karlos se nikdy neváhá své přítelkyně zastat. Na rovinu přiznává, že se mu plastické úpravy žen líbí.

ForMen CZ 02_19-078

„Plastic is fantastic,“ říká. Ač se nad tím možná kdekdo podiví, Terminátor v základu bojuje proti předsudkům lidí, pro které je kdokoli, kdo vybočuje ze standardu, terčem. Bílou vránou, kterou je třeba uklovat. „Co je komu potom, jak vypadá? Hejtři, kteří mi píšou, že je ošklivá, jsou hovada. Je to přece moje věc, s kým jsem. Nedokážu si představit, že by se mi nelíbila něčí přítelkyně a já někde psal, že je hnusná. To je podle mě pod úroveň. Takoví lidé by se nad sebou měli zamyslet. Že se jim něco nelíbí, je jedna věc. To, že to někde řeknou, je věc druhá. Ale jít na stránku toho člověka, ať už na Facebooku či Instagramu a psát tam takový sračky, to je myslím hodně pod úroveň.“ Právě to odhaluje osobnost Karlose Vémoly možná vůbec nejvíc. Je bojovník, ale ne útočník. Své přátele
rád z legrace různě pošťuchuje, ale nikdy například nepoužívá jakékoli jízlivé poznámky. A já osobně jsem ho nezažil snad nikdy naštvaného. Lehce podrážděného možná, ale nikdy ne vyloženě vytočeného. Ani když si pro focení má vzít na sebe oblečení, které není úplně jeho styl.

ForMen CZ 02_19-083
„JSEM ZE STARÉ ŠKOLY, stereotypní. Přítelkyně tvrdí, že nejdu s dobou, s aktuální módou. Nenosím nikdy upnuté kalhoty, připadají mi jak pro ženský. Dnes kluci hodně chodí třeba i v růžových tričkách. Mně se to nelíbí a necítil bych se v tom,“ odhaluje Karlos svůj pohled na fashion. „A nedokážu si ani představit, že by přišla nějaká fi rma, nabídla mi peníze za sponzoring a chtěla, abych takový věci propagoval. Propaguji prostě jen svůj styl, to, co mně se líbí. A zase, hejtři si myslí, že jsem staromódní. Chodím v širokých kalhotách, protože je mi to pohodlné, ze zápasů mám široké nohy, takže mi lépe padnou. Nedávám zkrátka význam módním výstřelkům. Jsem prostě takový, jaký jsem.“ A jaký vlastně je? Důvěřuje například lidem… „Nevěřím na smlouvy, věřím na podání ruky. Když něco slíbím, tak to dodržím. Nepodrážím kamarády. A říkám věci na rovinu,“ tvrdí přesvědčivě. Překvapivé ale je, co muž z oceli považuje za svou slabinu. Je to totiž tělo.
Ano, opravdu. „Když jsem byl kulturistou, dělal jsem všechno pro to, abych měl veliké svaly. Šlo mi o objem. Ale to do MMA nepatří, a proto teď vypadám tak, jak vypadám. A já se za to vyloženě stydím. Když se dívám na fotky, jak jsem na tom byl dřív a teď, tak mi to vadí. Je to pocit, jako když ženská výrazně přibere. Vždycky z toho bude nešťastná. Já to z kulturistiky v hlavě mám. A netěším se na nic jiného, než že až ukončím kariéru zápasníka, tak půjdu zpátky do fi tka, budu znovu pracovat na objemu. Když se na sebe teď podívám, jsem celkem naštvaný.“ Upřímnost, to je to, co mě vlastně u Karlose pořád dokáže překvapit. Surová upřímnost. Říká všechno neuvěřitelně otevřeně, prakticky bez ohledu na to, co si kdo pomyslí. Ber, nebo nech být.

Ale bláhový by byl ten, kdo by si myslel, že český Conor McGregor nad svým jednáním nepřemýšlí. Naopak. Je vlastně mnohem uvědomělejší než irský bijec. Nelze si dost dobře představit, že by se dokázal dopustit tolika excesů jako nejslavnější zápasník světa. Nikdy se například nepere mimo klec. Když se ho studenti tělesné výchovy a sportu na přednášce ptali, jestli někdy použil své schopnosti v civilním životě, řekl, že ne a je blbost se prát třeba na ulici. Může se tam stát totiž cokoli. Soupeř může mít zbraň nebo být v přesile. A to nemá smysl. Studenti v tu chvíli jen udiveně zírali na drsného válečníka, který jim říkal, ať se neperou. Mimochodem, když se Karlose zeptáte, co odlišuje bojovníky od ostatních lidí, odpoví jasně: „Každý člověk by měl být bojovník. Každý by měl bojovat za to, v co věří, za to, co dělá a čeho chce dosáhnout. To může být v povolání, sportu, byznysu, v čemkoli,“ říká muž, jenž má na nártu pravačky vytetované motto Lvi žerou první! „Každý by si měl jít za svým. Čím víc je člověk bojovník, tím víc toho v životě dosáhne. Člověka, který ví, kam jde, nedokážete zastavit. Tvrdá dřina porazí talent, pokud talent nemaká tvrdě.“ Už chápete, proč je právě Karlos Vémola nejslavnějším českým bojovníkem?

ForMen CZ 02_19-074

 

TEXT ONDŘEJ NĚMEC FOTO DAVID TURECKÝ SUPERVIZE SI NO STYLING MIROSLAV ROMANIV MAKE-UP IVA DAVIES

Rozhovor byl poprvé uveřejněn v únorovém vydání Formen roku 2019.