Sloupek pana Vertiga: Můj oděvní vzor

Mastrionni

Když jsem viděl reklamu českého zakázkového krejčovství Galard, v níž obleky téhle značky prodává do dáli zahleděný Libor Bouček, logicky mě napadlo: kdo chce sakra chodit oblečený jako Libor Bouček? A kdo je to vlastně Libor Bouček? Jednou jsem mu chtěl dokonce zavolat i sám, když jsem v pátek večer, kdy pro sebe s manželkou pořádáme steakové konverzační večeře, nebyl moc komunikativní a bál se, aby u stolu nebyla nuda. Napadlo mě: zavolám Boučkovi, dám mu dvojku vína, napíšu pár vtipů a…

Ano, vím: i Libor Bouček je coby prodavač módy lepší než třeba Martin Zounar, který před časem v reklamě prodával obleky – můžu-li v tomto případě použít tohle slovo – Bandi. Muži mé generace mají totiž Zounara asi nejvíc spojeného s jinými lacinými obleky: a sice uniformou někdejší Československé lidové armády, jíž nosil coby hodně nešťastný voják v seriálu Chlapci a chlapi. A jak ví každý muž v nejlepším věku, co si tenhle ohoz kdysi povinně vyzkoušel, uniforma ČLA vás doslova sežrala zaživa.

Dost ale laciného utahování si z ostatních. Reklama s Boučkem mě přinutila zamyslet se nad obecnější věcí: že pro mě v Česku vlastně neexistuje žádná mužská módní modla. Role model, říká tomu angličtina. Role model je někdo, komu se chcete podobat, protože má styl, šarm, inteligenci a je vtipnější než Libor Bouček. Jenže kde někoho takového hledat v Česku?

Třeba Francouze i Italy můžou inspirovat dokonce i politici. Nový francouzský prezident a bývalý bankéř Rothschildu Emmanuel Macron má určitě vytříbený módní styl, stejně jako si ho stále drží i starý lišák Silvio Berslusconi, z nějž vždycky cítíte bunga-bunga s nezletilými Afričankami. Možná to zavání kriminálem, pořád ale lepší než uniforma komunistické armády.

Podívejte se ale na naše politiky: prezident Miloš Zeman vždycky vypadá, jako by právě vyšel po dlouhé době z lesa, kde se muchloval se stromy. Ministr zemědělství Marian Jurečka nosí košile s tříbarevným dvojím límcem, takže z něj místo bunga-bunga vždycky cítíte spíš moravský traktor. A jeho boží kolega a vicepremiér Pavel Bělobrádek si zase občas nezapne poklopec. I tohle smrdí kriminálem, hlavně jsou-li v blízkosti děti.

O moc lepší to ale u nás není ani se sportovci nebo herci, mezi které úplně nepočítám Zounara. Už dlouho rád nosím street wear od amerického Carharttu, když jsem ho ale viděl na Jiřím Langmajerovi, který herec určitě je, současně se ale zle trápí i v nehorších TV seriálech na světě, začal jsem o sobě a Carharttu docela vážně uvažovat. Protože který muž s aspoň špetkou sebeúcty chce nejen módně následovat někoho z Ordinace v růžové zahradě nebo filmu Líbáš jako anděl?

Česko samozřejmě nikdy nebylo kolébkou vysoké módy, současně tu ale vždycky byla silná tradice kvalitního krejčovství, která se kdysi odrážela i v našem showbyznysu. To dnes bohužel už dávno neplatí. Kdy jste naposled v českém filmu nebo TV seriálu vidělo někoho fakt tak dobře oblečeného, že jste hned chtěli vypadat jako on? Pamatuju si, že když jsem poprvé viděl v obleku mafiána Tonyho Soprana z Rodiny Sopranů, chtěl jsem hned být oblečený jako on a sedět v italské restauraci. Když se podíváte, jak vypadá smart suit v českém seriálu, vidíte před sebou spíš montérky.

A jen tak mimochodem na závěr: viděli jste Velkou nádheru od Paola Sorrentina, film o zhýralosti římské střední třídy? Můj učitel italštiny o něm říká, že je o ničem. Možná má i pravdu. Pořád se na něj ale musím znovu dívat už jen proto, jak je v něm každý fantasticky oháknutý!

Pan Vertigo je naší spojkou přímo v lůně českého showbizu