(sloupek) Plzeňština je taky jazyk, Pražácí…

Snímek obrazovky 2017-10-25 v 16.44.38

Náš Erik Krajdl si bere slovo, aby všem už jednou provždy vysvětlil krásu plzeňštiny.

Být Plzeňákem v Praze je opravdová výhra. Že nás většina bere jako náplavu (teď nemyslím tu mainstreamovou na Rašínovo nábřeží), to vem čert. Ale dělat si srandu z naší mluvy, to je fakt přes čáru. Takže jakýpacopa, Pražácí. Berte to tak, že někdo jezdí šalinou, jiní zas píší pentilkou (vygooglete si to).

O tom, že Moravané by mohli vydat vlastní Slabikář, vědí všichni. Na druhou stranu my na tom nejsme o moc lépe. Rovnou chci podotknout, že nepocházíme ze z Plzně a opravdu nechápeme, kdo to vymyslel. Bohužel ale musíme neustále vysvětlovat, že nejsme hamouni a k vyjádření místa původu nám stačí pouze jedna předložka. Takže pro příště, tuto by žádnej kovanej Plzeňák nikdy neřekl.

A jsme u „tutoho.“ Co si budeme povídat, tůtá se u nás jak v silniční zácpě. Ale copa to de jinak? Tím se rovnou dostáváme k dalšímu problému. Copa tuto je? Jakpa se máš? Kdypa pudem? Je známo, že bez koncovky pa u nás není otázka otázkou. Ale vždyť si to sami zkuste: „Copak já vím?“ To nemá absolutně žádný šmrnc. Ale takové „Copa já vim?“ To je prostě nádhera.

Závěrem už vám, Pražácí, snad stačí jen připomenout – ano, mluví se u nás i dlouze. Doufám tedy, že mé kamarády z Plzně (vidíte!) pro příště ušetříte údivům a pošklebkům, co to přijelo za divnolidi. Vezměte na nás ohled, že máme svůj jazyk a já na oplátku svým vrstevníkům řeknu, ať vám do rukou dají Slovník Plzeňštiny, než se s vámi začnou bavit.

PS: Až po vás někdo bude chtít vošouch, tak mu uvařte takovej sexy bramborák.

 

foto: Instagram Viktorie Plzeň