Univerzální voják

DAVID-SVOBODA-UV-FIN-IMG_5881

Olympijský vítěz v pětiboji z Londýna David Svoboda se chystá na obhajobu zlata v brazilském Riu. Pánská móda vychází historicky z vojenského střihu. A moderní pětiboj je vojenské tradici nejblíž. Rozhovor se zelenou gumou ale nečekejte…

Od mnoha jiných sportovců se David Svoboda kromě zlaté olympijské medaile odlišuje i vyjadřováním. Mluví hodinu a obejde se bez klišé o výzvě, splněných snech i tazích na branku. Ani jednou neřekl „je to o tom“. Mluví o to zajímavěji, že zjevně není stižený ani žádnou z podob fachidiocie.

V jednom ze skečů dávné televizní série Česká soda vytrvalostní běžec reportérovi Petru Čtvrtníčkovi odpovídá na otázku „Co děláte, když neběháte?“ jen dotčeným křepčením „Jak – neběhám? Jak – neběhám?“ Tento satirický úšklebek tedy na Davida Svobodu rozhodně nelze vztáhnout.

Atleti běžně přestupují mezi disciplínami podle toho, na co je kdo lépe disponovaný. Ale jaký typ atleta si zvolí něco tak různorodého, jako je moderní pětiboj?

Žádný typ, který by se hodil vysloveně pro moderní pětiboj, není. Disciplíny, ze kterých je tento sport poskládaný, jsou naprosto odlišné a některé jdou i proti sobě. Každý pětibojař záhy zjistí, ve kterých disciplínách je silnější a ve kterých slabší. Přitom, zjednodušeně řečeno, talent na běhání nebo na šerm zákonitě nebude nejlepší v plavání nebo ve střelbě. To všechno vede k tomu, že v moderním pětiboji se uplatňuje až překvapivě široké spektrum různých sportovců, kteří se liší jak tělesnou stavbou, tak i v psychologickém ohledu. Když se podíváte na třicet nejlepších pětibojařů na světě, zjistíte, že si nejsou vůbec podobní. Vedle sebe tam stojí krátkonohý, svalnatý Číňan – silový typ, a šlachovitý Mexičan, který zas brutálně běhá, ale ve vodě jde kvůli absenci svalové hmoty trošku ke dnu.

svoboda
„Před osmi lety jsem měl vlastnosti, které mi dnes chybí. Myslel jsem si o sobě, že jsem nejlepší na světě, a nebyl nikdo, kdo by mi to vymluvil.“   (kalhoty, Topman, 1699 Kč, svetr, Hugo Boss, 6490 Kč, boty, Leiser, 7890 Kč)

Zhoršují se tréninkem jedné disciplíny předpoklady pro jinou?

Ano. Čím víc jeden trénuje plavání, tím víc ztrácí v běhu. Ten, kdo hodně běhá nebo plave, je utahaný a kvůli narušení jemné nervosvalové motoriky zas hůř střílí. Nejvíc se to projeví při zranění. Nedávno jsem měl rok a půl problémy s nohou, takže jsem běhal méně než jindy a plavání mi v důsledku toho automaticky letělo nahoru.

Tíhnete k disciplínám, ve kterých vynikáte?

Ne, a vysvětlím proč. Spousta mladých a ne právě zkušených pětibojařů má ambice na světový pětibojařský rekord v kombi disciplíně – střelbě a běhu. Nebo si řeknou, že udělají rekord v plavání. Ale to je hrozně špatný přístup, protože s pětibojařským světovým rekordem v plavání se můžete tak akorát vyfotit, když v celkovém výsledku nebudete dobrý. Sám mám disciplíny pěkně vyrovnané, což je moje výhoda – podmínky na závodech jsou pokaždé jiné a případný dílčí nezdar pořád mohu zachránit v něčem jiném.

Jak jde dohromady 20 minut, které před soutěží máte na seznámení s koněm, a penalizace 40 trestných bodů za odmítnutí poslušnosti koně?

Těch 20 minut opravdu není nic a máme i další omezení. Koně pro závod zajišťují pořadatelé. Aby majitelé svá zvířata půjčili nějakým pětibojařům – kteří to s koňmi navíc moc neumí – používáme jen malé ostruhy a biče. To je logické. Jen si vezměte, jak by se asi závodník, kdyby měl neomezené možnosti – s koněm vypořádal – zabodne mu do břicha ostrou ostruhu, seřeže ho obrovským bičem… V náš prospěch zas hovoří to, že obtížnost parkuru není nijak velká – jezdíme překážky do 120 cm, což překonávají 16leté holky na závodech se svými koňmi.

Při závodu dostanete vylosovaného koně chvíli po absolvování jiné disciplíny. Jak si v tom rozruchu zjednáte u zvířete autoritu? To před ním předstíráte, že jste klidný?

Seznámení s koněm hraje zásadní roli, ale žádné rozpoložení před ním člověk nezahraje. Navíc klid není to nejdůležitější. U nejlepších parkurových jezdců, které jsem měl příležitost poznat, jsem si všiml, že do stáje vcházeli jako velká osobnost. Napadlo mě, že být kůň, tak si radši ani moc nedovoluji. Byl tam oboustranný respekt. To když do stáje naběhne 17letá Mexičanka, kůň vycítí nezkušenost i odlišný přístup a s jezdkyní si dělá doslova, co chce.

DAVID-SVOBODA-UV-FIN-IMG_5463

 S jakými koňmi trénujete?

V Poděbradech se všichni učíme na deseti koních. Mezi nimi jsou takoví, kteří mému stylu ježdění sedí víc, a pak jsou tam zcela záměrně tací, kteří vyžadují zvláštní přístup – jinak na něm sedíte a je potřeba ho jezdit v lehkém sedu a na lehké otěži – žádné „rubání“. Tomuto stylu, kdy koně až tak pevně nekontrolujete, jsem nikdy moc nehověl. Tyto koně máme od olympiády v Pekingu, kde jsem se právě s jízdou nevypořádal zrovna nejlíp.

Přestože koně na tréninku střídáte, zřejmě jim nejste neznámí. Jak se to při jízdě projevuje?

Pamatují si nás a my si pamatujeme je. Rozdíl se pozná při srovnání, jak tentýž kůň jezdí s cizím jezdcem. Máme tam velkého koně, jmenuje se Kamiro, strašně dobře jezdí, akorát občas projevuje radost a v takovou chvíli je potřeba ho nerušit chybami. Je spíš pro lepší jezdce. V poslední době s ním jezdili i nepříliš zdatní junioři, které na hrbu mít nechtěl, a tak do nich už ve stáji kousal a venku je při první příležitosti sundával. Já s ním jezdím už šest let a nikdy jsem z něj nespadl.

Rok po olympiádě v Londýně jste avizoval odhodlání zúčastnit se minimálně jedné, ideálně dvou dalších OH. Proč už to neplatí?

Rio – pokud se mi tam podaří odstartovat – bude skutečně moje poslední olympiáda. Tuto sezonu se budu maximálně připravovat a sezona 2017 by mohla být příjemnější, bez stresů. Ještě bych zkusil v Evropě nebo ve světě vybojovat nějakou medaili. Na další olympijský cyklus ale nemám motivaci. Jedním z mých cílů je skončit včas. Nechci být dlouho odcházejícím sportovcem, který si občas s úsměvem zazávodí a skončí šestnáctý.

V čem je příprava na Rio jiná než před čtyřmi lety na Londýn? A dodává vám na jistotě tehdejší skvělý úspěch?

Lépe než dřív si uvědomuji, co potřebuji k tomu, abych se dobře připravil. Před olympiádou v Pekingu jsem byl dost mladý, bylo mi 23 let, a když jsem na světovém poháru zkraje sezóny nenašermoval dobrý výsledek, hned jsem znervózněl. Před olympiádou v Londýně jsme také poslední měsíc a půl trénovali tak tvrdě, že jsem v technických disciplínách byl úplně mrtvý a na soustředění v Polsku mě tři týdny před olympiádou porážely děti. Nebyl jsem schopný zvednout nohy, byl jsem úplně vyřízený z plavání, běhu a posiloven a nedokázal dost rychle reagovat. Byl jsem z toho psychicky zdrcený. Jenže stačilo 14 dní odpočinku a já zas šermoval perfektně. Také si už uvědomuji, že v technických disciplínách většinou podám lepší výkon na závodech než při tréninku, a beztak by mi tedy nedaly potřebnou zpětnou vazbu. Trénink na Rio je jiný v tom, že si některé závody ušetřím a z případných nezdarů si nedělám takovou hlavu jako dřív. Teď, když znám své potřeby, to mám po psychické stránce o hodně pohodlnější.

Čerpáte nějakou jistotu z úžasného úspěchu v Londýně?

Minimálně. Mezi dvěma závody, které jsou od sebe vzdálené čtyři roky, nevnímám skoro žádnou souvislost. Rád bych si o tom ještě promluvil s některými sportovci. Jsou to dva nesrovnatelné závody dvou nesrovnatelných lidí. Před čtyřmi lety jsem byl úplně jiný než dnes. Netvrdím, že lepší nebo horší, ale jiný. A před osmi lety jsem měl vlastnosti, které mi dnes chybí. Myslel jsem si o sobě, že jsem nejlepší na světě, a nebyl nikdo, kdo by mi to vymluvil.

Kdysi jste se zmínil, jak jste během půlročních oslav svého olympijského vítězství „poznal řadu lidí, měl možnost vidět, jak to chodí v určitých kruzích, a nakoukl i do dveří, které jste za sebou zase rychle zavřel a už je nikdy nebudete otvírat“. O co šlo?

To se týkalo ne zcela zdravého prostředí českého showbyznysu. Tím, že jsem vyhrál, jsem se stal novou osobností v těchto kruzích, najednou jsem byl využitelný pro spoustu lidí. V případě firem, které mi nabídly spolupráci, jsem to díky ekonomickému přínosu přivítal. Vadily mi ale různé charitativní spolky, které se sice tvářily úžasně, ale bližší pohled na ně prozradil, že se tím především slušně živí. Byl jsem hostem na mnohých společenských a rádoby dobročinných akcích a setkával se s celebritami, které mi ale nepřipadaly jako příliš hodnotní lidé. Můj trenér s tím neměl žádné zkušenosti, přece jen jsem byl první, kdo za nás v moderním pětiboji vyhrál olympiádu. Neměl jsem nikoho zkušeného, kdo by mi poradil, na které akce má smysl chodit, a kdy to naopak bude jen ztráta času.

DAVID-SVOBODA-UX1-IMG_5943
košile, H&M David Beckham, 599 Kč kalhoty, Hugo Boss, 5440 Kč

Proč jste tam vůbec chodil?

Snažil jsem se zviditelnit ten sport a po intenzivním tréninku se stále stejnými lidmi jsem i  potřeboval změnu. Také jsem byl zvědavý. Když jsem zjistil, že to za moc nestojí, zase jsem z toho utekl.

Jste voják z povolání. Jaký máte vztah k armádě?

Jsem ten ročník, který v roce 2004 ještě šel k odvodu, ale povinnou vojenskou službu vzápětí zrušili. Radoval jsem se, že nemusím na vojnu. Jenže na podzim 2005 jsem na ni nakonec šel dobrovolně, abych mohl být členem Dukly. Armáda, resp. její sportovní klub, mi dala veškeré podmínky, které jsem k růstu ve sportu potřeboval. Tu podporu jsem si ale musel zasloužit. Jako nově příchozímu v roce 2001 mi půjčili nějakou erární pistoli a další ne právě nejkvalitnější vybavení a já během 2 let musel dokázat, že stojí za to do mě investovat. Za výkony jsem dostával lepší podmínky, které mi dovolily vyrůst ve světového sportovce. Jsem jim vděčný mimo jiné i za to, že se tím sportem mohu živit.

Běžné armádní rutiny ale zůstáváte ušetřený. Nebo vám snad občas dají i flintu na zabíjení?

Prošel jsem základním výcvikem, měli jsme pořadová cvičení, pochodovali jsme na buzeráku a stříleli ze všeho možného, absolvoval jsem praporčický i důstojnický kurz. Teď jsem nadporučík. S dalšími armádními sportovci jsme občas jezdili do Vyškova na výcvik. Byla to PR akce, která ukazovala, že špičkoví sportovci jsou také vojáci. Chtěli připoutat pozornost, tak ukázali Šebrleho, jak se válí v blátě a z něčeho střílí. Také jsme řídili tanky a podobné věci. To se nám líbilo, jednou za rok na pár dní to je bomba. Současně jsme si u toho ale uvědomili i tu věc, že jsme součástí armády, jejíž vojáci bojují bůhví kde a musejí se na to také náležitě připravovat.

***

npor. David Svoboda (1985)

Profesionální sportovec v moderním pětiboji, který v sobě kombinuje technické i fyzické disciplíny (střelbu, šerm, jezdectví, plavání a přespolní běh).

David Svoboda je olympijský vítěz z roku 2012, mistr světa 2009 v soutěži štafet, vicemistr světa 2008 a 2009, mistr Evropy 2010, dvojnásobný juniorský mistr světa 2006 a držitel světového rekordu v klasickém formátu moderního pětiboje.

Moderní pětiboj patří mezi olympijské disciplíny od roku 2012. Název „moderní“ odlišuje tento pětiboj od klasického antického (skok daleký, hod oštěpem, hod diskem, běh a zápas), ve kterém se soutěžilo na starověkých olympijských hrách.

Text: David Horák / Foto: Tomáš Železný